PŠENICE

PŠENICE (Triticum) je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých (Poaceae) s přibližně 20 druhy. Zahrnuje jak šlechtěné tak planě rostoucí druhy. Pšenice jsou jedny z nejstarších rostlin pocházejících z jihozápadní Asie.

Pšenice poskytují zrno, které se používá jako potravina, krmivo a jako surovina. Zpracovávají se také stébla (sláma) a otruby (semenné slupky a mouka). Výhodou pšenice, tak jako u jiných obilovin je poměrně jednoduchá skladovatelnost a poměrně dlouhá trvanlivost. Pšenice mají vysokou výživnou hodnotu. V Evropě jsou základní potravinářskou surovinou pro výrobu pečiva, těstovin a rozmanitých pokrmů.

Průmyslově se využívá jako surovina k výrobě škrobu, lihu nebo piva, uvažuje se o energetickém využití pšeničné biomasy jako obnovitelného zdroje energie.

POPIS

Pšenice mají duté kolénkaté stéblo. Květenstvím je kláskový lichoklas s obilkami s výraznou podélnou rýhou. Kvítek v klásku je 2 až 5. Plevy jsou široké, mnohožilnaté. Pluchy jsou hladké. Pluška je blanitá. Osina je přisedlá k vrcholu pluchy. Plodem je tedy obilka, která zůstává až do zralosti volná a nesrůstá s pluchou a pluškou – nahé pšenice. Pšenice, u kterých přirůstá obilka k pluše a plušce, jsou nazývány pšenicemi pluchatými (plevnatými). Barva vzcházejících rostlin je zelená. Jazýček je krátký, po okraji vroubkovaný. Ouška jsou malá, ochmýřená.

ROZDĚLENÍ

 Tento rod je obvykle členěn na 3 podrody.

diploidní pšenice se 14 chromozomy (2n = 14):

• pšenice planá jednozrnka (Triticum boeoticum Boiss.)
• pšenice kulturní jednozrnka (Triticum monococcum L.)

tetraploidní pšenice s 28 chromozomy (2n = 28):

• pšenice planá dvouzrnka (Triticum dicoccoides Körn.)
• pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum Schrank)
• pšenice Timofejevova (Triticum timopheevi Zhuk.)
• pšenice tvrdá (Triticum durum Desf.)
• pšenice naduřelá (Triticum turgidum L.)
• pšenice polská (Triticum polonicum L.)

hexaploidní pšenice se 42 chromozomy (2n = 42):

• pšenice špalda (Triticum spelta L.)
• pšenice setá (Triticum aestivum L. emend. Fiori et Paol.)

Pluchaté pšenice jsou: pšenice špalda (T. spelta L.), pšenice jednozrnka (T. monococcum L.) a pšenice dvouzrnka (T. dicoccon Schrank).

Pšenice nahé jsou: pšenice polská (T. polonicum L.), pšenice setá (T. aestivum L.), pšenice tvrdá (T. durum Desf.), pšenice naduřelá (T. turgidum L.) a pšenice shloučená (T. compactum Host).

AGROTECHNIKA A PĚSTOVÁNÍ PŠENICE OZIMÉ

Musí být přizpůsobena podmínkám stanoviště (půdní druh, půdní typ, zásobenost půdy živinami, expozice pozemku atd.), klimatickým podmínkám daného stanoviště (průběh počasí v daném roce, úhrny srážek, délka sněhové pokrývky atd.) a výběru odrůdy (plasticita odrůdy a její vhodnost do daných podmínek, způsob využití produkce atd..)

VLASTNÍ AGROTECHNIKA A PĚSTOVÁNÍ

Předplodina a zařazení v osevním postupu
S ohledem na vysoký podíl ozimých obilnin v osevních postupech má velký význam vliv předplodiny. V podmínkách s dostatkem podzimních srážek patří k nejvhodnějším předplodinám vojtěška, jetel a luskoviny. Silná redukce jejich ploch v důsledku snížení stavů hospodářských zvířat zvyšuje význam olejnin. Často následuje pšenice po obilnině a nejsou výjimkou i několikaleté sledy obilnin po sobě. Význam předplodiny spočívá v tom, že může podstatně ovlivňovat půdní vlastnosti důležité pro růst a pro formování výnosotvorných prvků a kvality zrna. Bobovité rostliny příznivě působí tím, že v půdě zanechávají značné množství kvalitních posklizňových zbytků s nízkým poměrem C : N (1 : 20-25) a pozitivně ovlivňují fyzikální a fyzikálně chemické vlastnosti půdy (pozor na sóju, která odčerpává z půdy N). Významné je i jejich příznivé působení na redistribuci fosforu, draslíku, vápníku, hořčíku a síry z hlubších vrstev do orniční vrstvy.

Z pohledu předplodinové hodnoty roste v současnosti význam olejnin. Při zaorávce rozdrcených posklizňových zbytků řepky, máku, ale i slunečnice můžeme příznivě zlepšit živinný režim půd. Bilance organických zbytků, zanechaných na pozemku po předplodině, bývá často velmi problematická a také jejich chemické složení se může značně lišit v závislosti na konkrétních půdních podmínkách, úrovni výživy, průběhu povětrnosti v době dozrávání, zdravotního stavu atd. Následuje-li pšenice po obilnině a jsou-li posklizňové zbytky předplodiny zaorány, musíme pro jejich lepší rozklad upravit poměr C : N. Doporučená dávka se pohybuje v rozmezí 8-10 kg N na 1 tunu slámy.

Půdní podmínky a kvalitu předplodiny musíme akceptovat s předstihem před přípravou půdy k setí, případně ihned při ošetření rozdrcené slámy. V této fázi je nutné podle předpokládaného výnosu a agrochemických vlastností půdy upravit zásobu P, K, Mg, Ca, ale nověji i S tak, aby byl zajištěn optimální růst rostlin až do sklizně a vytvořeny předpoklady pro dosažení kvalitativních parametrů. Při stanovení dávky jednotlivých živin musíme vycházet z jejich potřeby na 1 t hlavního produktu.

Z našich zkušeností je možné pěstovaní i po obilnině nebo kukuřici (např. odrůda ANDURIL) při dodržení požadavků na dostatečné zásobení živinami a precizní ochranu rostlin (při pěstování po obilnině je předpoklad vyššího infekčního tlaku houbových chorob, zvláště při minimalizačních technologiích).

Příprava půdy a základní hnojení před setím

Úprava půdní reakce a vápnění - ozimá pšenice vyžaduje hluboké, hlinité až jílovité půdy se slabě kyselou až neutrální reakcí (pH 6,0-7,2). Nejvhodnější jsou pro ni černozemě, degradované černozemě a hnědozemě a rendziny. V horších oblastech jsou to převážně půdy podzolové. Optimální požadavek je, aby vykazovaly dobré fyzikální, biologické a chemické vlastnosti a byly schopné poutat dobře živiny a vodu. Nevhodné pro pšenici jsou půdy lehké. Úpravu půdní reakce (pH) provádíme vápněním již k předplodinám organicky hnojeným (okopaniny, jeteloviny nebo jetelotrávy, silážní plodiny aj.) nebo ihned po jejich sklizni. Ozimá pšenice je značně citlivá k vyšší půdní kyselosti, zejména je-li hodnota pH nižší než 6. Na takových půdách je výrazně redukován nejen příjem všech potřebných živin, ale hlavně výnos zrna. K vápnění používáme výhradně uhličitanové formy vápenatých hnojiv a tam, kde je v půdě nedostatek hořčíku, preferujeme dolomitický vápenec. Upravit pH můžeme též pomocí fyziologicky zásaditých nebo kyselých hnojiv.

Při základním hnojení nesmíme podcenit výživnou hodnotu stanoviště, musíme zohlednit agrochemické vlastnosti půdy a respektovat odrůdovou rajonizaci včetně specifických požadavků jednotlivých odrůd na výživu. Ozimou pšenici řadíme mezi plodiny se střední potřebou živin. Na 1 tunu zrna a odpovídající množství slámy a kořenů odčerpá v průměru 25 kg dusíku (N), 5 kg fosforu (P), 20 kg draslíku (K), 2,4 kg hořčíku (Mg), 4 kg síry (S). Rostliny ozimé pšenice kořenovým systémem na dobrých strukturních půdách do zimy dosahují hloubky kolem 0,7 - 1,0 m. Podstatná část kořenového systému se však rozprostírá ve vrstvě do 0,4 m. Z tohoto důvodu má významnou úlohu pro zajištění optimálního růstu a vývoje pšenice v podzimním období obsah přístupných živin v půdě. Při nedostatku živin jsou omezovány metabolické procesy a výsledkem jsou slabé a špatně odnožené rostliny, které při silnějších zimách často vymrzají.

V podzimním období přijímají rostliny ozimé pšenice relativně málo živin a přes zimu se jejich příjem úplně zastavuje. Podíl odebraného dusíku na podzim není vyšší než 12 % z celkového odběru, a proto aplikovat vysoké dávky dusíku před setím je zbytečné. Odběr dusíku se zvyšuje na jaře, kdy rostliny po zimě musí obnovit biomasu.

Hnojení dusíkem - dusíkem na podzim obyčejně nehnojíme, pokud se obsah dusíku minerálního (Nmin) stanovený před setím pohybuje nad 10 mg.kg-1 zeminy. U hnojem hnojených předplodin, případně následují-li obilniny po jetelovinách, můžeme dávku N rovněž vypustit. Pouze při suchém podzimu a opožděném vývoji lze přihnojit porosty dusíkem (dávka 20-30 kg N.ha-1). V ostatních případech je zvýšené hnojení dusíkem na podzim neopodstatněné, poněvadž ozimá pšenice do zimy neodčerpá více než 12 % z celkové potřeby N na předpokládaný výnos (při výnosu 6 t zrna potřebuje 150 kg N, na podzim odčerpá kolem 20 kg N).

Hnojení fosforem - aplikace fosforečných hnojiv bývá realizována zpravidla současně s hnojivy draselnými prostřednictvím směsí jednosložkových hnojiv nebo uplatníme hnojiva kombinovaná. Dávku volíme podle předpokládaného výnosu a obsahu přístupného fosforu v půdě. Při výpočtu normativu vycházíme z potřeby P na 1 tunu produkce (5 kg) a předpokládaného výnosu. Vynásobením získáme množství P, které bude při daném výnosu odčerpáno. Pokud byly zaorány posklizňové zbytky, musíme však počítat s živinami v nich obsaženými a můžeme provést další korekci dávky hnojiva. Při volbě fosforečného hnojiva bychom měli preferovat taková, která obsahují v převážné míře vodorozpustnou formu fosforu. Z hnojiv můžeme použít pro úhradu fosforu například superfosfát jednoduchý nebo trojitý. Pro základní hnojení používáme zpravidla pevná hnojiva, kapalná volíme pro přihnojení v průběhu vegetace.

Hnojení draslíkem - při stanovení dávky draselného hnojiva počítáme s potřebou 20 kg draslíku na 1 t produkce. Při vyhodnocování obsahu přístupného draslíku v půdě musíme respektovat mimo jiné i půdní druh. Při výpočtu skutečné dávky K musíme zohlednit nejenom jeho obsah v půdě, ale také případnou zaorávku posklizňových zbytků, které bývají na draslík zpravidla poměrně bohaté. Z draselných hnojiv používáme zpravidla draselnou sůl.

Hnojení hořčíkem a sírou - množství hořčíku potřebné pro vytvoření 1 t produkce je 2,4 kg. Rozhodující je obsah přístupného Mg v půdě. Aplikaci hořečnatých hnojiv můžeme provádět buď samostatně, nebo v rámci vápnění, kdy použijeme dolomitický vápenec, případně při aplikaci draselných a dusíkatých hnojiv, z nichž některá hořčík obsahují. Pro základní hnojení používáme zpravidla Kieserit nebo hořkou sůl. S ohledem na pokles emisí síry (cca 15 kg.ha-1.rok-1) doporučujeme použít při předseťové přípravě půdy i hnojiva se sírou. Dobré zkušenosti jsou se sádrovcem (Pregips H), jednoduchým superfosfátem, draselnými i hořečnatými hnojivy s obsahem síry. Jejich pozitivní vliv se projevuje zvláště v regionech s dlouhodobě nízkými emisemi síry a na půdách s nízkým obsahem vodorozpustné síry. Při výpočtu potřeby hnojení sírou vycházíme z předpokládaného výnosu stejně jako u předcházejících živin. Na 1 t zrna počítáme, že rostlina odebere 4,3 kg síry. S obsahem síry v posklizňových zbytcích se nepočítá.

Příprava půdy před setím – závisí na používaných technologiích zakládání porostů (minimalizace, atd.)

Setí
Termín setí doporučujeme v agrotechnické lhůtě pro danou výrobní oblast v rozmezí od poloviny září do poloviny října. Nejvhodnějším termínem je polovina agrotechnické lhůty, v BVO a OVO do 30.9. v ŘVO a KVO do 10.10. Vzhledem k vysoké odolnosti některých odrůd k vyzimování snášejí i pozdnější setí (např. odrůda ILIAS, ANDURIL nebo MAGISTER).
Výsevek – při stanovení výsevku musíme brát v potaz kvalitu osiva (to znamená klíčivost, HTZ nebo hmotnost milionu klíčivých semen), dále technologii pěstování (minimalizace atd.) a samozřejmě půdní a klimatické podmínky. Všeobecně můžeme doporučit při ranějším setí a při podmínkách pro vysokou polní vzcházivost 320 až 360 zrn na m² (to je 3,2 – 3,6 milionu klíčivých semen na ha), při výsevu v polovině agrotechnického termínu a při dobré polní vzcházivosti (optimální podmínky) 360 – 390 zrn na m² (to je 3,6 – 3,9 milionu klíčivých semen na ha), při pozdnějším setí a při horší polní vzcházivosti 390 – 450 zrn na m² (to je 3,9 – 4,5 milionu klíčivých semen na ha). Vzhledem k velké rozmanitosti a různorodosti oblastí bychom u výsevku měli vždy vycházet ze zkušeností s pěstováním pšenice v dané oblasti.

Ošetření na podzim
V případě vyššího výskytu škůdců (křísů atd.) zvážit ošetření insekticidy kvůli přenosu viróz.

Hnojení během vegetace
V průběhu vegetace provádíme hnojení dusíkem a další případnou úpravu výživného stavu rostlin deficitními živinami. Je také potřeba počítat s tím, že do začátku sloupkování rostliny přijmou v průměru asi 40 % N a intenzita jeho odčerpání roste až do konce kvetení, kdy odebere dalších 30 % této živiny. Po odkvětu se požadavky rostlin na dusík relativně snižují, poněvadž ten se přemísťuje z ostatních částí rostliny do tvořícího se zrna. Na konci vegetace je v zrnu nahromaděno až 75 % dusíku. Využití N na tvorbu zrna je často v našich podmínkách negativně ovlivňováno nízkým obsahem fosforu, draslíku, hořčíku a síry. Největší příjem dusíku a draslíku je v období intenzivního růstu tj. od sloupkování do kvetení. U draslíku dochází k jeho výraznému poklesu od kvetení do sklizně, zatímco odběr fosforu si zachovává stejnou dynamiku s mírným nárůstem v období tvorby zrna. Vápník, síra i hořčík jsou odebírány rostlinou intenzivně do fáze růstu BBCH 35, následně se jejich čerpání snižuje a v období tvorby zrna opět roste.

Hnojení dusíkem
Celkovou dávku dusíku aplikovanou v průběhu vegetace dělíme na:

• regenerační hnojení – provádíme co možná nejdříve na jaře, ve fázi odnožování (BBCH 21 – 29) v dávce 60 – 70 kg N/ha ve snadno přístupné formě (tuto dávku můžeme rozdělit – první část co nejdříve na jaře, druhou část v období plného odnožování (BBCH 25)
• 1. produkční hnojení – ve fázi začátku sloupkování (BBCH 30 – 32 – objevení 1.-2. kolénka) ve snadno přístupné formě např. DAM. 40 -60 kg N/ha
• 2. produkční hnojení – ve fázi objevení a rozvinutí posledního (praporcového) listu – pozor na poškození praporcového listu (BBCH 37 – 39), taktéž ve snadno přístupné formě (DAM nebo jiná dusičnanová forma) 20 - 30 kg N/ha
• kvalitativní přihnojení – dle potřeby – počátek metání (BBCH 49 – 51) 20 – 30 kg N/ha

Rozdělení dávky dusíku v průběhu vegetace a stanovení množství aplikovaného N je závislé od vlastností jednotlivých odrůd pšenic a jejich využití.

U odrůd pšenice určených pro pekařské účely tzn. pro výrobu chleba a pečiva musíme respektovat ten výnosotvorný prvek, který má největší význam pro výnos dané odrůdy. U odrůd, které tvoří výnos produktivností klasu posílíme hnojení dusíkem při 1. a 2. produkčním hnojení. Naopak u těch, které tvoří výnos počtem odnoží a hustotou porostu, je zapotřebí posílit regenerační hnojení, případně již i hnojení základní. U kompenzačních typů musíme respektovat jednotlivé odlišnosti ve skupině. Tvoří-li např. odrůda výnos hustotou porostu a počtem zrn v klasu, je třeba největší pozornost věnovat regeneračnímu a 1. produkčnímu hnojení dusíkem.

U odrůd pšenice určených pro pečivárenské účely tzn. pro výrobu sušenek, oplatků apod. přesouváme aplikaci N do jedné případně dvou dávek v první polovině vegetace. Musíme rovněž pečlivě dodržovat specifika jednotlivých odrůd a jejich zařazení do skupin dle užití (E, A, B, C).

Pšenice pěstovaná pro škrobárenské nebo případně lihovarské využití by měla rovněž být hnojená výrazně vyšší dávkou dusíku již v první polovině vegetace.

Regenerační hnojení dusíkem - nezbytným předpokladem pro nastartování rychlého růstu u ozimů je vytvoření optimálních výživných podmínek. Na pozemcích, kde byla vyhovující až dobrá zásoba fosforu, draslíku, hořčíku a vhodné pH je nutné zajistit u rostlin rychlý rozvoj kořenového systému s následnou obnovou nadzemní biomasy. S hnojením začínáme brzy na jaře. V žádném případě by hnojivo nemělo být aplikováno na sníh (pokrývka vyšší jak 50 mm a na promrzlou půdu - hloubka promrznutí nad 80 mm) nebo půdu přesycenou vodou. Při aplikaci můžeme využít ranních mrazíků, které přechodným zpevněním půdy umožní snadnější pohyb pozemní aplikační techniky a menší poškození porostu. Hlavním ukazatelem pro volbu dávky jsou výsledky agrobiologické kontroly porostu po zimě (počet rostlin na m², počet odnoží, zdravotní stav porostu a jeho vývoj) a obsah Nmin v půdě. Pro určení potřebné dávky dusíku k přihnojení, musíme zjistit celkové množství Nmin, které se v půdě nachází v profilu 0-30cm. (Stanovenou hodnotu v mg.kg-1 vynásobíme koeficientem 4,5, a tím dostaneme celkový obsah dusíku v kg na ha. Z této hodnoty vycházíme při stanovení dávky nutné k přihnojení ozimé pšenice). Obvykle volíme dávku mezi 60 – 70 kg N/ha ve fázi odnožování (BBCH 21 – 29) - tuto dávku můžeme rozdělit – první část co nejdříve na jaře, druhou část v období plného odnožování (BBCH 25).

Z hnojiv použijeme dusičnan amonný (34 % N), močovinu (46 % N), ledek amonný s vápencem (27 % N) nebo ledek amonný s dolomitem (26 % N). Na půdách s nízkým obsahem vodorozpustné síry použijeme hnojiva obsahující vedle dusíku také síru jako např. DASA (26 % N, 13 % S), Hydrosulfan (24 % N, 5,6 % S) aj. Vzhledem k tomu, že jsou rostliny často poškozeny mrazem, je méně vhodné použití kapalných hnojiv. Pokud je provedeno regenerační přihnojení včas a vhodně zvolenou dávkou, dochází v krátké době k plné regeneraci porostu. Výsledkem je rychlý vývoj porostu na jaře projevující se intenzivní tvorbou a růstem odnoží.

Produkční hnojení dusíkem - produkční hnojení dusíkem provádíme na počátku sloupkování (BBCH 30 – 31). Dávka dusíku vychází ze zhodnocení aktuálního výživného stavu porostu ozimých pšenic provedeného na základě chemického rozboru rostlin odebraných ve fázi BBCH 25. Produkční přihnojení má vytvořit předpoklady k dobrému vývoji porostu a optimální tvorbě výnosotvorných prvků. Bezprostředně jím ovlivňujeme velikost klasu (počet prvků produktivity klasu, klásků a kvítků), podporujeme růst a vývoj odnoží a pozitivně působíme na velikost listové plochy. Koncentrace živin v této vývojové fázi rozhoduje o intenzivním růstu rostlin, který se odvíjí v závislosti na povětrnostních podmínkách. Rostliny pšenice začínají v tomto období produkovat značné množství sušiny a její tvorba předbíhá příjem živin z půdy. Začíná se projevovat tzv. zřeďovací efekt. Přihnojení provedeme dusíkem (DAM-390, SAM, ledkem amonným s dolomitem (LAD), ledkem amonným s vápencem (LAV), ledkem amonným apod.). Produkční hnojení (ve fázi začátku sloupkování) provádíme dávkou 40 -60 kg N/ha. Přitom je třeba vyjít z místních zkušeností a dávku dusíku, pokud by měla překročit 60 kg N/ha, dělíme na 2x. Druhou dávku budeme aplikovat ve fázi BBCH 37 - 39.

Kvalitativní hnojení dusíkem - dělené hnojení a zvláště hnojení kvalitativní podle průběhu povětrnostních podmínek vytváří předpoklady pro zvýšenou technologickou jakost pšenice (obsah bílkovin, mokrého lepku a pekařské kvality zrna). Jak uvádí Baier (1988), pozdní přihnojení dusíkem se s větším efektem uplatní na půdách lehkých a středních, protože ty bývají dusíkem zpravidla hůře zásobeny. Nemusí to být ale vždy pravidlem, protože i na půdách těžkých byly zaznamenány deficience dusíku při nadměrných srážkách, vysokém odběru dusíku předplodinami, nevyváženou bilancí živin při úzké specializaci osevního sledu a také z důvodu sucha, což bývá často velmi aktuální záležitost. Pozdní (kvalitativní) přihnojení dusíkem se provádí zpravidla ve dvou obdobích. U slabších porostů, kde je potřeba posílit asimilační aparát a udržet co nejvyšší počet produktivních odnoží přihnojujeme již velmi brzo a to ve fázi BBCH 37 tj. v období, kdy se objevuje poslední list. Toto přihnojení můžeme zařadit i jako druhé produkční hnojení. Ostatní porosty přihnojujeme až na počátku metání, tj. ve fázi BBCH 51, dávce kolem 20 – 30 kg N/ha. Pro hnojení v tomto období volíme zpravidla pevná hnojiva, při volbě kapalných hnojiv použijeme aplikační nástavce, jinak hrozí nebezpečí popálení porostu, zvláště pak praporcovitého listu a klasu, které v daném i následujícím období tvoří převážnou část asimilátů. Proto fungicidní ochrana a výživa praporcového listu a klasu je velmi důležitá. Účinnost pozdního přihnojení je závislá na dobrém zdravotním stavu porostu a na příznivých vláhových poměrech. Dávka dusíku je dávkou navíc a měla by se pohybovat kolem 20 - 30 kg.ha-1. Z hnojiv lze doporučit LV, LAV, roztok močoviny s mikroelementy, ředěný DAM-390.

Hnojení ostatními živinami během vegetace
Příznivý vliv dusíkaté výživy se může projevit pouze tehdy, je-li dostatečně hnojeno i ostatními živinami. Rostliny pšenice by neměly strádat po celou dobu vegetace živinami tak, aby byla zajištěna maximální tvorba sušiny. Jsou–li ostatní vegetační i agrotechnické ukazatele v optimu, můžeme kalkulovat s vysokým výnosem. V průběhu vegetace můžeme provést přihnojení prakticky všemi živinami. Je třeba mít ale na paměti, že jejich využitelnost pro daný porost pšenice může být značně rozdílná v závislosti na povětrnostních podmínkách. K živinám, které můžeme během vegetace aplikovat i v tuhých hnojivech, patří síra. Zatímco hnojení draslíkem a fosforem směřujeme k základnímu hnojení, síru můžeme aplikovat nejlépe v kombinaci s dusíkatým přihnojením. Za tím účelem volíme i příslušná dusíkatá hnojiva, které síru obsahují. Síra mimo jiné podporuje i příjem dusíku a tím přispívá k jeho efektivnějšímu využití. Hnojení sírou sice výrazněji nezvyšuje výnos zrna, ale pozitivně ovlivňuje především pekařskou jakost. K aplikaci lze použít jak makrobiogenní, tak mikrobiogenní prvky, ale s ohledem na koncentraci použitých roztoků a množství živin v nich obsažených budou mít větší účinnost ty živiny, které se vyskytují v rostlinách v nižších koncentracích. V těchto případech lze předpokládat jejich pozitivní působení nejen na výnos a kvalitu produkce, ale i na ekonomiku pěstovaných plodin. Z hnojiv jsou vhodná pro mimokořenovou výživu jak hnojiva tuhá, tak kapalná. Z tuhých hnojiv jsou zvláště výhodná ta, která jsou dobře rozpustná ve vodě: močovina, ledek draselný, hořká sůl. Z kapalných hnojiv DAM–390, LOVODAM, NP roztoky, SAM aj. Vedle toho jsou vyráběna hnojiva přímo určená pro mimokořenovou výživu jako např. Campofort, Klomag, FertiGreen, Hycol, Kalkosan, Kristalon, Lamag, Vegaflor aj. Pro mimokořenovou aplikaci hnojiv je třeba dodržovat výrobcem doporučenou koncentraci roztoku.

Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, optimální výživa rostlin je nezbytným předpokladem pro zdárný růst a vývoj rostlin, ale také pro jejich dobrý zdravotní stav. Při nevyrovnané výživě dochází k negativnímu působení na metabolismus rostlin a často jsou významně ovlivňovány nejen výnosotvorné prvky ale i kvalita produktu. Optimálně vedená výživa ozimé pšenice od výběru vhodné předplodiny k základnímu hnojení až po přihnojení jsou předpokladem pro dobrý výnos a vysokou kvalitu vypěstovaného produktu.

Ošetření během vegetace
Ochrana rostlin + použití morforegulátorů – použití herbicidů je dáno zaplevelením pozemku (porostu), použití insekticidu je dáno výskytem škůdců – rozhodujeme se dle výskytu škůdců a stupně zaplevelení pozemku (porostu).

Morforegulátor:

• první dávku morforegulátoru (např. Retacel) můžeme aplikovat pro podpoření odnožování v dávce asi 0,5 l/ha (pozor na teplotu – musí být vyšší jak 10°C) – BBCH 21
• druhá dávka morforegulátoru (Retacel) se používá pro srovnání odnoží a zpevnění rostliny ve fázi začátku sloupkování (objevení první kolénka) BBCH 30 – 31, v dávce 1 – 1,5 l/ha. Zde je též potřeba vzít v úvahu odolnost odrůdy k poléhání.

 Fungicidy:

• zpravidla provádíme dvě ošetření fungicidem, ale je potřeba vzít v úvahu infekční tlak jednotlivých chorob a odolnost odrůdy k chorobám (např. odrůda ILIAS nebo ANDURIL se vyznačuje výborným zdravotním stavem, přesto doporučujeme provést minimálně druhou aplikaci fungicidu)
• 1. aplikace – BBCH (29 – 33) provádíme na konci odnožování až do začátku sloupkování abychom ochránili rostlinu proti stéblolamu, padlí, rzi a částečně i proti listovým skvrnitostem. Používáme většinou širokospektrální fungicid (např. Karben Flo, Juwel Top, Charisma atd.)
• 2. aplikace – BBCH (51) aplikaci provádíme na začátku metání, abychom ochránili praporcový list a klas. Zde používáme azolový fungicid, který chrání rostlinu po delší dobu (např. Tango Super, Proline, Caramba, Horizon). Účelem je udržet co nejdéle zdravý praporcový list a předcházet fuzariózám klasu.

Na závěr bychom chtěli zdůraznit, že při volbě vhodné agrotechniky, ochrany rostlin a použití morforegulátoru je vždy důležité zohlednit místní podmínky, stav porostu, infekční tlak chorob, výskyt škůdců a plevelů a povětrnostní podmínky.

zdroj: Wikipedie, Nickerson