ROSTLINNÁ VÝROBA

Rostlinná výroba je základní odvětví zemědělské výroby, které se zabývá pěstování rostlin a jejich produkty slouží k výživě lidí a hospodářských zvířat a jako průmyslové suroviny. Posklizňované zbytky spolu s odpadky živočišné výroby (statková hnojiva) jsou cenným zdrojem organických látek pro zúrodnění půdy. Ze všech produktů, které vytvářejí pěstované rostliny neboli zemědělské plodiny, je vhodná pro lidskou výživu přibližně jedna čtvrtina. Zbývající produkty jsou z největší části zužitkovány v živočišné výrobě jako krmiva a stelivo, menší část jako průmyslové suroviny a asi 10-20% posklizňových zbytků obohacuje přímo půdu o organické látky humus.

Výměra zemědělské půdy v ČR aktuálně činí 4,2 mil. ha. Rozhodující část této plochy 3 mil. ha (71 %) představuje orná půda, na které jsou v rámci osevních postupů střídány jednotlivé plodiny podle pěstitelských oblastí a vlastního zaměření. Trvalé kultury tvoří trvalé travní porosty (978 tis. ha), zahrady a ovocné sady (209 tis. ha), vinice (19 tis. ha) a chmelnice (10 tis. ha).

Do rostlinných komodit patří obiloviny, olejniny, luskoviny, pícniny a současně i oblast produkce osiv, výživa půdy a ochrana rostlin, jsou základní a z hlediska plochy a produkce nejdůležitější částí rostlinných komodit. Klasická struktura osevních postupů v zemědělství s propojením rostlinné a živočišné výroby se stala v posledních 20 letech minulostí. Nejrozšířenější skupinou pěstovaných plodin zůstaly obiloviny, které v současnosti zaujímají zhruba 1,6 mil. ha, z čehož 1,3 mil. ha činí každoroční výměra pšenice a ječmene. Od začlenění ČR do EU v roce 2004 je zabezpečována regulace trhu s obilovinami prostřednictvím společné organizace trhu (SOT). V oblasti odrůd, osiva a sadby s výjimkou trvalých kultur se metodicky řídí a usměrňuje rozvoj šlechtitelské činnosti, odrůdového zkušebnictví a zkoušení osiva a sadby v součinnosti s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ). Nedílnou součástí je i spolupráce se Státní rostlinolékařskou správou (SRS).

Rozdělení kulturních rostlin podle vlastností sklízených produktů s přihlédnutím k technologii pěstování

Obilniny - je to hospodářsky, zemědělsky i spotřebitelsky nejvýznamnější skupina polních plodin. Poskytují jako hlavní produkt suché plody – botanicky nazývané obilky (s průměrnou vlhkostí 13 – 15 %). Lze je dobře i dlouhodobě skladovat. Z hlediska významných látek, které obsahují, je označujeme jako glycidové (blíže specifikované jako škrobnaté) zrniny. Jejich vedlejším produktem je sláma. Patří k nim např. pšenice, ječmen, oves, žito, žitovec, kukuřice na zrno, čirok, proso, rýže, pohanka. V poslední době i některé nově pěstované plodiny například amarant.

Luskoviny - jednoleté druhy z čeledi bobovitých, hlavním jejich produktem jsou suchá semena (s průměrnou vlhkostí asi 13 – 15%), která lze opět dlouhodobě skladovat. Tím, že obsahují relativně větší množství bílkovin, označujeme je jako bílkovinné zrniny. Vedlejším produktem jsou suché i zelené rostliny, které se využívají ke krmení. Je to např. hrách, čočka, fazol, bob koňský, vikve, lupina sója, cizrna, podzemnice olejná, kravský hrách (vigna). Významnou předností luskovin je fixace vzdušného (molekulárního) dusíku z atmosféry hlízkovými bakteriemi žijícími na jejich kořenech.

Olejniny - produkují suchá semena (s průměrnou vlhkostí asi 10 – 13%). Lze je sice uskladňovat také poněkud déle, ale vzhledem k tomu, že hlavní zásobní látkou v semenech jsou rostlinné tuky, které se dlouhodobým skladováním mohou rozkládat, je žádoucí, aby semena byla zpracována po sklizni co nejdříve. Vedlejším jejich produktem jsou extrahované šroty a pokrutiny, které jsou významným krmivem. V některých případech jsou olejniny pěstovány na zelenou hmotu využívanou ke krmným účelům. Náleží k nim např. řepka, hořčice, mák, slunečnice.

Přadné rostliny - pěstují se hlavně pro svá sklerenchymatická vlákna, která jsou uložena ve stoncích, listech či plodech rostlin, z nichž se různými technologickými způsoby získávají, a která se pak zpracovávají v textilním průmyslu. Jejich vedlejším produktem bývají obvykle olejnatá semena, např. len, konopí, bavlník, jutovník, agáve sisálová, kenaf.

Jeteloviny - jsou největším a nejlevnějším zdrojem krmiv s vyšším obsahem stravitelných dusíkatých látek. Kromě toho fixují vzdušný dusík a tak obohacují půdu dusíkem. Pěstujeme je pro šťavnatou zelenou hmotu rostlin, která obsahuje až 90 – 95% vody. Nesnášejí ani krátkodobé skladování v přirozeném stavu, a proto, pokud nejsou okamžitě po sklizni zkrmeny, musí být před skladováním vhodným způsobem konzervovány (sušeny - seno, silážovány - siláž, senážovány - senáž).

Trávy - jsou nejvýznamnější složkou lučních a pastevních porostů. Kromě vysoké produkce stravitelných dusíkatých látek obohacují půdu organickou hmotou a zlepšují její strukturní a fyzikální vlastnosti. Druhové zastoupení v této skupině je velmi bohaté (bojínek luční, jílky, kostřavy, lipnice, ovsíky, psárka, psinečky atd.).

Jednoleté pícniny - velmi výkonné jednoleté plodiny, které jsou schopny poskytovat vůbec nejvyšší výnosy píce (kukuřice, čirok, sudánská tráva, svazenka vratičolistá).

Okopaniny - pro rostliny této skupiny je charakteristický způsob pěstování, který byl založen na intenzivním ošetřování půdy v meziřádcích, případně i mezi rostlinami v řádcích. Hospodářsky významné produkty (hlízy a bulvy) obsahují vesměs jen 10 až 30% sušiny ve svěží hmotnosti.

Hlíznaté okopaniny - pěstují se pro své podzemní dužnaté orgány (hlízy) – s významným zastoupením - glycidových látek (škrob, inulín). Protože vlhkost hlíz je poměrně značná (75 – 80%), lze je v přirozeném stavu skladovat jen krátkodobě, např. lilek brambor, topinambur hlíznatý, jakon.

Bulevnaté okopaniny - poskytují dužnaté produkty (většinou podzemní bulvy) s vlhkostí 80 – 85%, které je možno jen krátkodobě skladovat. Hlavní zásobní látkou jsou glycidy (cukry, inulín), které se z nich určitým technologickým postupem oddělují a využívají se pak v potravinářství. Značná část bulev se však v přirozeném stavu zkrmí. U některých z nich je vedlejším produktem chrást. Patří sem např. cukrovka, řepa krmná, krmná mrkev, brukev tuřín, čekanka.

Listnaté a ostatní okopaniny - vytvářejí šťavnaté orgány se značnou vlhkostí (85 – 90%). Z tohoto důvodu nemají se ani krátkodobě skladovat a jsou určeny k okamžité spotřebě – ke krmení. Některé vzhledem k vyššímu obsahu bílkovin ve sklízených orgánech (listech, stoncích) jsou označovány též jako bílkovinné okopaniny, např. krmná kapusta, krmná brukev.

Zeleniny a kořeninové rostliny - jejich produkcí se získávají rostliny s obsahem mnoha specifických látek i minerálních živin především pro přímou výživu člověka. Je to skupina neobyčejně bohatá na druhové zastoupení. Patří sem například brokolice, kedluben, cibule, česnek, fazol zahradní, hrách setý dřeňový, chřest, kapusta, kopr, kmín, koriandr, křen, petržel, pór, ředkev, salát, tykev, zelí.

Chmel a tabák - jsou speciálně pěstované rostliny pro specifické látky obsažené v rostlině. Chmelové šištice – hlávky jsou jednou ze základních surovin pro výrobu piva. Tabák je plodina s okopaninovou charakteristikou pěstování.

Léčivé rostliny - rostliny se specifickými látkami obsaženými v některých částech rostliny třeba i v malém množství (drogami), obsaženými ve vybraných nadzemních či podzemních orgánech, které se musí ihned po sklizni sušit ve stínu při předepsaných teplotách a teprve pak se mohou skladovat za speciálních podmínek (v temnotě, za nižších teplot, za omezeného přístupu vzduchu apod.). Poskytují léčivé drogy, např. andělika, bazalka, heřmánek, máta peprná, náprstník vlnatý, kozlík lékařský, pelyněk, řepík, saturejka, yzop, sléz, jablečník.

Ovoce, réva vinná a podnože - skupina rostlin využívaná ve výživě člověka pro své chuťové, minerální a vitamínové přednosti (višeň, jabloň, ořešák, líska, maliník atd.).

Vedle těchto skupin plodin, pěstovaných v polních či jiných podmínkách, existují ještě skupiny další označovány jako speciální plodiny, které jsou obvykle pěstovány na omezeném půdním areálu a někdy i dokonce v podmínkách uměle vytvořených (houby, okrasné rostliny, dřeviny atd.).

zdroj: MZE, ČZU (Prof. Ing. Josef Pulkrábek, CSc., Ing. Ivana Capouchová, CSc)