ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA

ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA je významnou součástí zemědělské výroby. V celosvětovém měřítku převažuje hodnota živočišné výroby nad rostlinnou. Tuto převahu vytvářejí především státy s rozvinutou tržní ekonomikou, tedy státy vyspělé, ve kterých je živočišná výroba vedoucím odvětvím zemědělské výroby. Rostlinná výroba je ve vyspělých zemích zaměřena pro potřeby výroby živočišné, především produkce zrnin.

Ve většině rozvojových zemí je živočišná výroba až druhořadým odvětvím, protože postrádá kvalitní krmivovou základnu. Nedostatek potravin živočišného původu se projevuje v populaci tzv. bílkovinným hladem, který působí negativně na fyzickou kondici obyvatel a pracovní výkonnost.

Rozmístění živočišné výroby ovlivňují dvě skutečnosti:

1) krmivová základna

2) spotřeba (poptávka po produktech živočišného původu)

Ve vyspělých zemích je první faktor, tedy krmivová základna, geograficky oddělena od vlastního chovu. Proto se zde při rozmístění živočišné produkce významnou měrou uplatňuje činitel spotřeby.

Působení trhu se projevuje ve dvou územních dimenzích. Jednak přitahuje zemědělskou výrobu včetně živočišné výroby do svého bezprostředního zázemí (příměstský chov mléčného skotu a drůbeže). Jednak působí v širších geografických dimenzích především zásluhou modernizace dopravy. Jako příklad lze uvést specializované dodávky masa, masných výrobků či mléka z Argentiny, Uruguaye, Austrálie, Nového Zélandu…

V rozvoji a rozmístění živočišné výroby se uplatňují významnou měrou i náboženské vlivy. Islamisté nejí vepřové, hinduisté zase hovězí maso…

Živočišnou výrobu můžeme rozdělit na intenzivní a extenzivní typy. Rozdíly jsou však velmi relativní a v řadě zemí dochází ke kombinaci intenzivní a extenzivní živočišné výroby.

EXTENZIVNÍ TYPY ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY:

1) kočovný a polokočovný chov – charakteristický pro suché oblasti centrální a jihozápadní Asie (Mongolsko, západní Čína, střední Asie, Kazachstán). Kočovníci provázejí stáda po trasách podle rozložení pastvin s dočasnými sídly obvykle v místech vodních zdrojů.

2) sezónní přesuny dobytka mezi horskými a nížinnými pastvinami – praktikován v některých středomořských oblastech Evropy a v andských státech.

3) moderní extenzivní chov – rozvinut např. na rozsáhlých prériích severoamerického středozápadu, na pampách v Latinské Americe. V suchých polopouštních oblastech Austrálie a na kvalitních pastvinách Nového Zélandu se chovají moderním extenzivním způsobem hl. ovce. Pastviny se ošetřují, zajišťují se dostatečné zdroje vody…

INTENZIVNÍ TYPY ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY:

1) chov alpského typu – rozvinut hl. v Evropě v alpských zemích, ale také ve Skandinávii. Přes letní měsíce se dobytek pase ve vyšších polohách. V zimě je dobytek ustájen.

2) intenzivní stájový chov – charakteristický pro převážnou část střední, jižní a jihovýchodní Evropy. Při tomto typu chovu je hlavním příjmem ze zemědělství rostlinná výroba.

3) dominantní stájový chov – rozvinut v oblastech intenzivní živočišné výroby, především v západní a severní Evropě a v Severní Americe. Při tomto typu chovu je hlavním příjmem ze zemědělství živočišná výroba.

CHOV SKOTU

Chov skotu je základním oborem živočišné výroby. Je celosvětově rozšířen z důvodu optimální adaptability zvířat. Ve specifických přírodních podmínkách (teplo, vlhko) je rozšířen chov buvolů (jižní a jihovýchodní Asie).

Chov skotu zabezpečuje přibližně 30% spotřeby masa ve světě, ale jeho význam je i v produkci mléka a kůží.

CHOV PRASAT

Chov prasat zabezpečuje asi 40% světové spotřeby masa. Výhodami chovu prasat jsou snadná aklimatizace a rychlá reprodukce. Jejich chov nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu krmiv a lze zkrmovat i různé odpady.

Prasata se chovají hlavně v oblastech mírného podnebného pásu. Nejvíce (42%) v Číně, 20 – 25% v Rusku a asi 10% v USA.

CHOV OVCÍ

S výjimkou stříhání nevyžaduje chov ovcí mnoho lidské práce. Celosvětově převládá extenzivní chov ovcí.

Přibližně 20% celosvětového stavu ovcí se chová v Austrálii a na Novém Zélandu. Mezi další významné oblasti chovu patří Rusko a cela střední Asie.

CHOV KOZ

Chov koz má význam především v hospodářství rozvojových zemí. Nejvyšší stavy koz, avšak s malou užitkovostí, jsou v Indii, Číně, Pákistánu a také na africkém kontinentu v Nigérii, Etiopii či Súdánu.

Celosvětově převládá chov koz na mléko a na maso. V řadě středomořských států (hl. v Turecku), ale i v jižní Africe, Rusku a USA se chovají angorské kozy poskytující kvalitní vlnu.

CHOV DRŮBEŽE

Chov drůbeže je v rozvinutých zemích industrializovaným oborem bez přímé závislosti na krmivové základně. Krmné směsi se vyrábějí mimo spotřebitelské regiony a mnohdy se i dovážejí.

Moderní drůbežnictví je lokalizováno v oblastech s největší spotřebou (příměstské zemědělství).

Z jednotlivých druhů drůbeže má největší ekonomický význam chov slepic (maso i vejce).

HODNOCENÍ VZTAHŮ V ŽIVOČIŠNÉ VÝROBĚ

Chov skotu vytváří v podniku základní podpůrný vztah k úrodnosti půdy, neboť v současných podmínkách je nejenom základním, ale často i jediným producentem chlévské mrvy a ostatních dobře využitelných organických hnojiv. Podpůrný vztah k rostlinné výrobě se vytváří i při produkci krmiv pro živočišnou výrobu. Skot zhodnocuje statková krmiva, která by jinak zůstala nevyužita, a hospodářský efekt podniku by se snížil. Chov skotu tak vytváří převážně podpůrné a doplňkové vztahy k většině odvětví rostlinné výroby.

Uvnitř odvětví chovu skotu dochází k soutěživým vztahům při využívání pracovních sil, staveb a budov pro živočišnou výrobu a hlavně pak při nárocích na krmivovou základnu. Mohou se však projevit i vztahy podpůrné, a to jak při reprodukci zvířat, tak i při využívání krmivové základny pastvou dobytka. Při využívání budov a staveb, především při adaptaci pro jiný druh či užitkový směr zvířat může dojít k vytváření vztahů doplňkových až podpůrných.

Chov prasat je nejméně spjat prostřednictvím podpůrných vztahů s ostatními odvětvími v podniku. Proto jeho chov je soustřeďován i do specializovaných zemědělských podniků. Odvětví chovu prasat soutěží o jadrná krmiva, pracovní síly a investice. Ostatním odvětvím může prospět pouze prostřednictvím finančních prostředků, které realizace jeho produkce vytváří.

Využití exkrementů chovu prasat ve velkovýrobě působí problémy technického a technologického rázu i problémy při ochraně přírodního prostředí

Chov drůbeže má mnoho společného při využívání faktorů a navazování vztahů k ostatním odvětvím jako chov prasat. Je také jednostranným konzumentem hlavně krmných směsí a mizivým dodavatelem produkce pro ostatní odvětví.  Navíc nárokuje potřebu práce, investic a energie. Slepičí trus patřil k dobrému hnojivu; nyní se využívá spíše sušený jako součást krmiva pro výkrm skotu. To je také jediný podpůrný vztah, který se zde vytváří.  Rentabilní výroba vajec a drůbežího masa vytváří zisk, který může být použit i pro rozvoj dalších odvětví.  Výroba vajec a drůbežího masa je ve značné míře soustředěna do specializovaných podniků.

Chov ovcí má v živočišné výrobě výsadní postavení v tom, že je založen na pastevním způsobu chovu. Ovce je typickým pastevním zvířetem, které zužitkovává velmi nízké mladé porosty; ovce dovede využít porost pastvišť, která již nemohou být spásány skotem. V tom je také podstata podpůrného vztahu mezi chovem skotu a chovem ovcí při využívání pastvin. Ovčí hnůj přispívá k zúrodnění zemědělské půdy. Ovce, podobně jako skot, zužitkovávají objemná krmiva. Tím se vytváří převážně podpůrné vztahy k rostlinné výrobě.

Ve vztahu k ostatním odvětvím živočišné výroby převažují soutěživé vztahy při využívání krmivové základny, při využívání pracovních sil a pořizování investic. Při úměrném rozsahu chovu ovcí mohou mít tyto vztahy i charakter vztahů doplňkových a dokonce i podpůrných.

zdroj: Seminarky.cz