KUKUŘICE
KUKUŘICE (Zea) patří do čeledi lipnicovité skupiny Maydeae. Hospodářsky je využívána řada convariet (obecná - indurata, koňský zub - identata syn. dentiformis, pukancová - everta syn. microsperma, cukrová - saccharata, škrobnatá - amylacea, vosková - ceratina a plevnatá - tunicata. Největší význam z hospodářského hlediska má kukuřice koňský zub, kukuřice obecná (tvrdá) a kukuřice polozubovitá.
Historie pěstování kukuřice jako kulturní plodiny je stará déle než 5 600 let. Z původní vlasti Jižní Ameriky se do Evropy dostala koncem 15. století a do střední Evropy se rozšířila z Balkánu. Kukuřice je druhou nejrozšířenější plodinou na světě. V Čechách má krátkou historii pěstování.
Hybridy kukuřice jsou označovány číslem FAO, které je poměrné ke standardu a nepředstavuje absolutní délku vegetační doby ve dnech (do 200 velmi rané hybridy = 120 dní vegetační doby, nad 500 pozdní hybridy = nad 142 dní vegetační doby)
POPIS
Primární kořenovou soustavu tvoří kořeny, které se zakládají již v zárodku, sekundární kořenovou soustavu tvoří soubor stonkových adventivních kořenů. Stéblo kukuřice je plné a je současně zásobním orgánem. Stéblo kukuřice je rozdělené kolénky (nody) na články (internódia). Výška stébla se v našich podmínkách v závislosti na hybridu pohybuje od 1,2 do 3 m. Listy kukuřice jsou protistojné. Listová čepel je široká s nápadným středním žebrem. Kukuřice patří mezi rostliny jednopohlavné a jednodomé. Samčí tyčinkovité květy tvoří klásky v latách. Samičí pestíkovité květy vytváří palice. Je to klas s hrubou hlavní osou, na které jsou zrna v řadách. Obilky kukuřice obsahují 70% škrobu a 12 % dusíkatých látek a 8% tuku., vysoký obsah vitamínu E a minerálních látek.
Nejvíce tuku je v klíčku a jeho obsah se pohybuje mezi 3-6 %. Cukrová kukuřice obsahuje až 8-9 % tuku. Minerální látky jsou soustředěné v klíčku a jejich obsah je nejnižší ze všech obilovin.
Kukuřice je rostlina teplomilná. Suma teplot potřebná během vegetace činí 1700-3100°C. Minimální teplota pro klíčení je 6°C. Pozemky vhodné pro kukuřici se mají od časného jara co nejrychleji prohřívat, mají být dobře a včas zpracovatelné. Lehčí půdy jsou vhodnější jak těžké. Kukuřice má nízké nároky na vláhu, hodnoty transpiračního koeficientu jsou průměrně 256. Krátký den urychluje kvetení, ale snižuje počet listů a výšku rostlin.
NEPOTRAVINÁŘSKÉ VYUŽITÍ
Kukuřičný škrob se využívá v různých průmyslových odvětvích (papírnictví, stavebnictví, chemický a farmaceutický průmysl). Fytomasu kukuřice (i zbytkovou) i zrno lze využít k energetickým účelům. V USA jsou vřetena kukuřičných klasů potenciálně nejvýznamnějším bioenergetickým zdrojem, proto zde byl zahájen program obnovení používání vřeten kukuřičných palic k výrobě etanolu na celulózové bázi. Olej kukuřice se zpracovává například v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. Lze využít i kukuřičné šustí na tradiční lidové výrobky.
AGROTECHNIKA PĚSTOVÁNÍ KUKUŘICE
Do osevního postupu by kukuřice, vzhledem k velkým požadavkům na dusík měla být zařazována po zlepšujících plodinách, zvláště luskovinách. Také zařazení po okopaninách hnojených organickými hnojivy je vhodné. V klimaticky vhodných plochách je její pěstování výhodné po krmných plodinách zaoraných (po 1.seči) nebo po ozimé meziplodině. Nejčastěji se kukuřice zařazuje po hustě setých obilovinách. Podíl kukuřice v osevním postupu by neměl překročit 10%.
Po kukuřice následují nejčastěji obiloviny. Ozimé jen tehdy je-li čas na přípravu půdy a dodržení agrotechnického termínu setí. Kukuřici je možné pěstovat i v monokultuře.
Na podzim se zpracování půdy řídí podle předplodiny a může mít více variant. Po obilovině je to zpravidla podmítka a orba, kterou se zapraví chlévský hnůj a P K hnojiva. Podle půdy a podmínek je možné zvážit minimalizaci zpracování nebo variantu bez orby.
Jarní příprava půdy spočívá především v urovnání pozemku, omezení ztráty vody a ve snížení zaplevelenosti pozemku. Kypření před setím se provádí jen do hloubky výsevu.
Nevýhodou je přitom přílišné rozdrobení půdy, zvýšení náchylnosti k erozi a tvorbě půdního škraloupu a poškození půdní struktury.
Termín setí závisí na teplotě půdy (obvykle počátkem května). Na ha se vysévá přesný počet klíčivých zrn, který se v závislosti na hybridu pohybuje od 60 do 110 tisíc jedinců na 1 ha. Průměrná redukce počtu rostlin od setí do sklizně je 15-20 %. S tím je potřebné u výsevku počítat. Obvykle se volí vzdálenost řádků 0,70 - 0,75 m. Při pěstování na siláž je možné volit i vzdálenost řádku 0,50 m. Hloubka výsevu se pohybuje od 50-80 mm a to podle půdy a velikosti kalibrovaného zrna. Proti vyhrabávání a vyzobávání ptáky se doporučuje hloubka setí 6-9 cm.
Kukuřice přijímá velké množství živin. Při hnojení se vychází z průměrné spotřeby živin v kg na 1 tunu zrna a odpovídající zbývající části rostlin:
25-30 kg N; 4,5-7,0 kg P; 23-29 kg K; 4,5-7,5 kg Ca a 3,6-6,0 kg Mg.
Kukuřice výborně využije všechny formy organického hnojení. Podle druhu předplodiny může být před setím aplikována kejda (až 30 m3. ha-1) a chlévský hnůj (30-50 t/ha). Vhodné je i zelené hnojení nebo rozdrcená sláma s dávkou 30-40 kg N/ha při zaorání. Dobře je využívána i močůvka, která je do půdy vpravována speciálními zařízeními (meziřádkové, botkové apod.).
Na základě různých let a hybridů byla stanovena u přímého hnojení naturální produkce na úrovni 25 kg zrna na 1 kg NPK.
Draselná a fosforečná hnojiva je nejlépe zapravovat na podzim při zpracování půdy. Dusíkatá hnojiva aplikujeme na jaře jednorázově před setím nebo volíme dělení dávky na dávku před setím a v době vegetace do fáze 5.-7. listu.
Kukuřice v prvních fázích růstu je velmi citlivá na zaplevelení. Ochrana proti plevelům je možná mechanicky (vláčení, plečkování) nebo chemicky použitím herbicidů. Zvolený zásah musí vytvořit podmínky, aby zejména prvních 40-50 dní od vzejití kukuřice byl bezplevelný stav porostu. Kukuřice reaguje velmi citlivě na konkurenci plevelů zvláště ve fázích mezi 2. -10. listem. Kukuřice má být před vzejitím vláčena naslepo. V těžších půdách, kde rostliny kukuřice jsou dostatečně pevně zakořeněny, je možné vláčet i při vzcházení. Vláčení snáší porost dobře až do výšky 10-15 cm, přesto by se nemělo používat příliš ostrých a intenzivně pracujících bran. Nikdy nevláčíme porost kukuřice ráno, rostliny jsou křehké. U zrnové kukuřice dále přichází v úvahu použití insekticidů v závislosti na výskytu škůdců.
Je celá řada variant sklizně kukuřice v závislosti podle užitkového směru:
sklizeň celých rostlin - na siláž
sklizeň samotných palic - CCM (Corn-Cob-Mix), osivo
sklizeň čistého zrna.
Každá z těchto sklizňových linek má svou posklizňovou linku s tím související skladovací technologii.
Na fytomasu se sklízí kuřice v mléčně voskové zralosti (obsah sušiny 27%) sklízecí řezačkou při délce řezanky 25-25mm. Sklizeň by měla být ukončena před příchodem prvních mrazíků. V příznivých podmínkách je možné sklízet kukuřici speciálními stroji dělenou sklizní a to technologií LKS - zpracování palic s listeny (50% sušiny) nebo CCM- zpracování palic bez listenů (60% sušiny). Kukuřici na zrno sklízíme sklízecí mlátičkou v plné zralosti.
CHOROBY A ŠKŮDCI KUKUŘICE:
Choroby:
- sněť kukuřičná (Ustilago maydis)
- virus zakrslé mozaiky kukuřice, MDMV (anglicky: Maize Dwarf Mosaic Virus)
- Pantoea stewartii
- Puccinia sorghi
Škůdci:
- Heliothis zea
- Spodoptera frugiperda
- Pseudaletia unipuncta
- Papaipema nebris
- bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera)
- Rhopalosiphum maidis
- zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilalis)
- Euxesta stigmatis
- Elasmopalpus lignosellus
- Peregrinus maidis
zdroj: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript." target="_blank">ZF JCU - Prof. Ing. Jan Moudrý CSc. - Wikipedie