autumn-Vines.jpgautumn-cows.jpgautumn-fields.jpgautumn-agriculture.jpg

ZDRAVÍ KONĚ

Zdraví koně je soubor mnoha znaků, z nichž jsou pro nás nejpatrnější přijímání potravy, hladká a zdravá srst, pravidelné vyměšování. Dále klidné chování ve stáji, projev radosti pod jezdcem i ve výběhu. Pokud se kůň začne chovat jinak či nepřirozeně, je to pro chovatele podnět, že s ním není něco v pořádku.

Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5-38,5 °C (hříbata asi o 1 °C vyšší), klidová frekvence dýchání je cca 8-16 dechů za minutu (hříbata 10-20), tepová klidová frekvence je 35-45 tepů za minutu (hříbata 100-120).

Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abcesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt…), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny,…), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjmy, otravy, …), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace,…), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, …), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen,…), onemocnění kůže (podlomy, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost,…), nemoci očí (měsíční slepota, katarakta, zánět spojivek,…), nemoci dutiny ústní (řádky - otok horního patra, nemoci zubů, …). Závažným onemocněním je tetanus, a vzteklina; koně můžou trpět i alergiemi.

Koně často napadají vnitřní i vnější parazité – vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidé, střečci.

 

FYZIOLOGICKÉ UKAZATELE PRO POSOUZENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU KONĚ:

Ukazatel

Dospělý kůň

Hříbě
(po narození)

Tělesná teplota průměrná v klidovém stavu

37-38 °C

38-39 °C

Tělesná teplota při fyzickém výkonu

zvýší se o 1-2 °C

Návrat do klidového stavu

za 1-1,5 hodiny

Frekvence dýchání v klidovém stavu

8-16 dechů/min

10-20 dechů/min

Frekvence tepu v klidovém stavu

36-45 tepů/min

100-120 tepů/min

 

 

Teplotu koni měříme zavedením teploměru potřeného vazelínou či krémem do konečníku, a to krouživým pohybem směrem nahoru; měříme 3 minuty. Tep koni měříme přitisknutím ukazováku a prostředníku ke středu čelisti – tam, kde pulzuje tepna.

NEMOCI KONÍ

Onemocnění pohybového ústrojí přímo ovlivňují výkonnost koní. Z diagnostikovaných onemocnění zaujímá vysoké procento onemocnění šlach, synoviálních útvarů a kopyt s preferencí hrudních končetin oproti pánevním. Dále je to výskyt onemocnění svalů a kostí, která způsobují kulhání. Podle typu onemocnění jde o zánětlivé změny jako následek nadměrné zátěže či nevhodného tréninku. Příčiny vzniku těchto onemocnění mohou být i v podkování. Onemocnění jako jsou poranění (otevřené rány) vždy řešíme s veterinářem.

KULHÁNÍ

kůň zatěžuje jednu končetinu více než druhou. To může způsobit kamínek, hřebík či jiný předmět uvízlý v kopytě. Kulhání může způsobit i špatné pokování, nebo spíše zakovaný hřebík, který způsobí hnisání kopyta, případně i horečku koně.

ZAJEČÍ KOST

je hromadný název pro zduření různého původu na zadní ploše hleznového kloubu pod patním hrbolem. Příčinou mohou být mimo jiné záněty kostního podkladu. V počátečním stadiu bývá zánět bolestivý a kůň kulhá. Pokud koni dopřejeme dostatek klidu a končetinu pravidelně 3x denně chladíme vodou, může kulhání po 2-3 týdnech zmizet. Jednou vzniklé zduřeliny však již nezmizí.

KROUŽEK

vzniká při dlouhotrvajícím chronickém zánětu kloubu korunkového a jeho okolí. Někdy se objeví jako pakost nad korunkou kopyta, ale většinou se tato vada obtížně zjišťuje. Kroužek vzniká často mechanickým pohmožděním zvenčí nebo nadměrnou námahou. Kroužek je doprovázen kulháním, to se však někdy vyléčí klidem.

PAKOSTI

se často objevují na předních i zadních holeních zejména u mladých koní. Pakosti vznikají zánětem okostice, zaviněným úderem nebo nadměrnou námahou. Pokud se pakost utvoří v místě, kde jsou úpony šlach, může vzniknout zánět šlach a kulhání koně. Pro vyléčení vzniklého zánětu je zapotřebí dostatek klidu. Pokud se pakost nevyskytuje v blízkosti šlach, jedná se pouze o kosmetickou vadu.

ŠPÁNEK

je zduření tvrdých kostních tkání na vnitřní straně hlezna po zánětu hleznového kloubu. Špánek vzniká nadměrnou námahou špatně stavěného hlezna. Může a nemusí být viditelný. Pomocí špánkové zkoušky, při které se po dobu 1 minuty drží hleznový kloub extrémně ohnutý, může veterinář klinicky zjistit, zda kůň trpí špánkem. V případě pozitivního nálezu může podkovář speciálním kováním odlehčit hleznový kloub, aby byl méně bolestivý. Přestože zduření kostní tkáně může být malé, velmi těžko se hojí a často se problémy vrací.

NÁLEVKY

jsou měkké váčkovité zduřeniny na kloubech a šlachách. Vznikají nahromaděním kloubního mazu a vyskytují se na spěnkových kloubech a hleznech. Nálevky u mladých koní mohou být známkou měkké konstituce končetin nebo i špatného postoje, a v důsledku toho nadměrného namáhání kloubu. Kůň většinou nekulhá a v takovém případě je nejlepší si nálevek nevšímat. Pokud kůň kulhá, poradíme se s veterinářem o dalším postupu.

PÁNEK

je trvalé zduření šlach po zánětu a vyskytuje se zejména na předních končetinách. Často vzniká úrazem, když kůň cválá nebo skáče. Může si natrhnout šlachy ohýbače (na zadní straně holeně) a vznikne zánět. Během akutního zánětu kůň silně kulhá a postižené místo je silně oteklé. Při prohmatání jeví kůň známky bolesti. V takovém případě pomůže koni alespoň tříměsíční klid. Akutní záněty léčíme studenými, později zapařovacími obklady.

ŠOŠKA

je váčkovitá zduřenina na patním výčnělku hlezna koně. Vzniká často opakovaným pohmožděním, když kůň vstává na tvrdé, málo vystlané podlaze boxu. V akutním stadiu je třeba postižené místo 2x denně chladit vodou. Šoška většinou nezpůsobuje kulhání, ale je trvalou vadou na kráse.

KŘÍŽOVÉ NÁLEVKY

jedná se o nálevky na vnitřní i vnější straně (křížové) hleznového kloubu při jeho chronickém zánětu. Nálevky zpravidla nejsou bolestivé, nehřejí a kůň nekulhá. Křížové nálevky vznikají často u těžce pracujících koní. Jednou vzniklé nálevky již nikdy zcela nezmizí.

FLEGMÓNA (SLONÍ NOHA)

je plošně se zvětšující zánět podkožního vaziva a mízních cév, nejčastěji na zadních končetinách. Může být způsobena poraněním nebo podlomy. Končetina silně otéká, přičemž otok vzniká většinou na vnitřní spodní části nohy a postupuje směrem nahoru až ke stehnu. Otok je horký a bolestivý, kůň kulhá, má horečku a často nepřijímá potravu. Je nutné přivolat veterináře, který mj. injekčně podává antibiotika.

PODLOMY

kožní onemocnění ve spěnkách koně. Podlomy mohou vzniknout zraněním, přecitlivělostí na určité látky, působením vlhkosti (bláto), bakteriální infekcí nebo špatným ošetřováním končetin. Podlomy jsou suché nebo mokvavé. Suchý podlom začíná tvorbou šupinek, které zanechávají bolestivé a nepříjemné vyrážky. Při mokvavém podlomu je napadena zejména světlá kůže na spodku končetiny, kůže otéká, uvolňuje hnisavou tekutinu, která zasychá a tvoří strupy. Léčba podlomů je v závislosti na druhu podlomu. V těžkých případech může dojít až k otravě krve. O léčbě se poradíme s veterinářem. Podlomům předcházíme ustájením koně na suché podestýlce, častými prohlídkami koně a při prvních příznacích mazáním náchylných míst krémem.

NEMOCI KOPYT

ROZŠTĚP A TRHLINY

Trhlina kopyta probíhá vodorovně s korunkovým okrajem. Rozštěp kopyta se táhne od korunky kopyta až k nosnému okraji. Může způsobit kulhání koně. Aby se rozštěp zahojil, musí se odumřelá rohovina seříznout až k živé části. Někdy je nutné spojit části kopytní stěny kovovým plíškem.

ZCHVÁCENÍ KOPYT

bývá následkem zánětu kopytní škáry. Vyskytuje se častěji na předních končetinách. Příčinou může být nadměrná námaha, alergie na určité výživné látky, dlouhý pobyt ve stáji a málo pohybu. Zchvácení kopyt může také vzniknout jako reakce na jiný zánět v těle (na zánět dělohy u klisen po zadržení lůžka). Kůň se zchvácenými kopyty se nechce pohybovat, protože kopyta jsou velmi bolestivá. Kůň natahuje krk a hlavu daleko dopředu, nahrbí se ve hřbetu a podsadí zadní končetiny, aby předním co nejvíce odlehčil. Má-li kůň zchvácená kopyta, musíme přivolat veterináře. Pokud se toto onemocnění nezačne včas léčit, vzniká chronický zánět. Vrchní část kopytní rohoviny odumírá a kopytní kost se zvrátí, přičemž se může poškodit a částečně odumřít. Takového koně lze potom využít jen pro lehkou práci a musí být speciálně okován.

ZÁNĚT STŘELKOVÉ KOSTI

se projevuje chronickým kulháním koně, které se někdy dočasně zlepší, ale následně opět zhorší. Vyskytuje se zejména na předních končetinách. Tímto onemocněním trpí starší koně, u kterých byly přední končetiny často namáhány (parkuroví koně).

NÁŠLAP

vzniká našlápnutím koně na ostrý předmět (hřebík,…) který pronikne až do kopytní škáry. Častěji se vyskytuje na zadních končetinách. Přední končetiny při chůzi většinou vyhrábnou ostrý předmět na povrch a zadní na něj šlápnou. Nebezpečná jsou poranění na zadní části střelky, protože může vzniknout chronické kulhání. Ostrý předmět musíme ihned odstranit, ale postupujeme tak, aby část předmětu se nezlomila a nezůstala v kopytě. Podkovář seřízne kopytní rohovinu okolo poranění a ránu dezinfikuje, zvláště když krvácí. Případně koně přeočkujeme proti tetanu.

ZÁŠLAP

je poranění korunky či spěnky, které je nejčastěji způsobené podkovou (zašlápnutí přední korunky zadním kopytem či zadní korunky kopytem jiného koně, např. při nedodržení odstupů na vyjížďce). Otevřené poranění je nutné vydesinfikovat a udržovat v suchu a čistotě. Prevencí je používat kopytní zvony.

HNILOBA ROHOVÉHO STŘELU

je rozpad rohového střelu v kašovitou, šedozelenou zapáchající hmotu. Hniloba se rozrůstá, v napadených místech rohovina zčerná a změkne. Příčinou vzniku hniloby bývá špatně udržovaný vlhký box, častý pobyt na podmáčené pastvině nebo i špatné podkování. Pro vyléčení hniloby je potřeba každodenně čistit střelku a odříznout všechny hnijící uvolněné části rohoviny. Střelka se natírá dřevitým dehtem či modrou skalicí. Prevencí je čistá, suchá a hluboká podestýlka. Pravidelný pohyb je důležitý, protože kopyta se v pohybu dobře prokrvují.

RAKOVINA KOPYT

jde o zánět, který takto nazýváme pro tvrdošíjnou léčbu. Nemoc se projevuje zachvácením střelky nepříjemně zapáchající tkání. Vzniká také ze zanedbaných hnilob rohového střelu. Prevence spočívá v pravidelném čištění, vysoušení a práci v suchém prostředí. Nemoc je často dědičná. Radikální léčba je chirurgickým odstraněním patologické tkáně. Léčbu by měl provádět podkovář s veterinářem.

KOLIKY

patří mezi specifická a nejrozšířenější onemocnění trávicího ústrojí koní. Při kolice se u zpočátku zcela zdravého koně může během několika hodin vyvinout život ohrožující stav. Je nutné, aby chovatel včas zhodnotil své možnosti a pokud není schopen vzniklý stav sám ovlivnit, musí neprodleně povolat veterináře nebo koně k veterináři odvézt. Kolika postihující trávicí ústrojí je označována jako kolika pravá. Klinicky se projevuje bolestmi a křečemi různého stupně. Příznaky kolikového onemocnění se projevují zpočátku jen bolestmi břicha, které se stupňují. Kůň se ohlíží směrem k břichu, neklidně přešlapuje, hrabe předníma nohama, zadníma kope směrem k břichu, švihá ocasem, chůze je toporná s častými zastávkami a se snahou lehnout si a válet se. V pokročilém stadiu dochází ke skřípání zuby, třesu celého těla, nutkavému pohybu dopředu a do kruhu v psychickém podráždění. Netypické postoje koně vznikají zejména při bolestivých stavech způsobených změnami polohy střev, rozšířením žaludku, těžké spastické obstipaci atd. (klečící, sedící postoj, postoj jako při močení apod.).

PROSTÁ BOLESTIVOST - ENTERALGIE

se vyznačuje silnými kolikovými bolestmi, které trvají asi 5-10 minut a střídají se s obdobím klidu. Frekvence dechu a tepu bývá mírně zvýšená a v klidovém stadiu se vrací k fyziologické normě. Obvykle toto onemocnění odezní samo nebo po podání spasmoanalgetik. Stav může být zkomplikován následnou změnou polohy střeva nebo vytvořením zátky v malém tračníku.

PLYNATOST

vzniká většinou při náhlé změně diety, kdy může dojít k mírnému roztažení části tlustého střeva (tračník, slepé střevo). Peristaltika střev bývá nejprve zvýšená, zejména v oblasti slepého střeva jsou slyšitelné kovově zvonivé šelesty, které později v závislosti na naplnění tlustého střeva slábnou, až zcela zanikají. Je-li postiženo současně tlusté i tenké střevo, dochází k zarovnání slabinových jamek a bolest se zvyšuje. Těžká plynatost zhoršuje plicní ventilaci, zatížení celého oběhového systému je větší. Frekvence tepu je 80 tepů za minutu a vyšší.

STŘEVNÍ ZÁCPA

postižení koně při obstrukci žaludku a tenkého střeva vykazují příznaky odpovídající střední až intenzivní kolice. Efekt medikace je krátkodobý. Frekvence křečovitých stahů neklesá, spíše naopak. Méně intenzivní průběh má obstrukce tlustého střeva, která bývá většinou způsobena obstipátem. Onemocnění má pozvolný průběh, takže začátek vzniku obstrukce chovateli většinou unikne. Kůň přijímá méně krmiva, až dojde k anorexii, tedy stavu, ve kterém již kůň krmivo nekonzumuje vůbec. Při obstrukci tračníku je pasážováno jen malé množství drobných suchých výkalů (feces), často potažených hlenem. Při obstrukci slepého střeva je rovněž kálení sporadické, trus je sušší a mírné kolikové bolesti mohou trvat několik dnů až týdnů. Při obstipaci (zácpě) malého tračníku jsou příznaky obdobné. Kálení ustává. V konečném úseku tlustého střeva (ampule konečníku) můžeme při rektálním vyšetření nalézt jen malé množství řídkých výkalů nebo může být prázdný.

DISLOKACE (ZAUZLENÍ) STŘEVA

změna polohy - do této kategorie kolik, které způsobují takřka polovinu všech úhynů kolikového původu, zahrnujeme torzi (přetočení) velkého tračníku a slepého střeva, volvulus (zauzlení) tenkého střeva nebo malého tračníku, flexi (ohnutí kolem příčné osy) různých úseků střeva, strangulaci (zaškrcení střeva), invaginaci (vsunutí střev do sebe), hernie (kýly) atd. Patří mezi velmi závažná onemocnění projevující se rychlým nástupem intenzivních a stále přetrvávajících kolikových bolestí. Charakteristický je rychlý vzestup tepové frekvence na hodnotu 80 tepů za minutu a více. Střevní peristaltika je zprvu zrychlená, později dochází k pozvolnému zpomalení až k zástavě s pomalým postupným rozvojem plynatosti, komplikované cirkulačními poruchami. Prognóza léčby u těchto případů je velmi obtížná, vyžaduje specifickou diagnostiku podpořenou laboratorním vyšetřením. Je nutné rozlišit operabilní stavy, které vyžadují chirurgický zákrok, od stavů prognostických, kde je indikována eutanazie.

EMBOLIE MEZENTERIÁLNÍ CÉVY (TROMBOEMBOLICKÁ KOLIKA)

vzniká náhlým ucpáním střevních tepen. Jednou z hlavních příčin je vznik helmintózních aneurysmat, kdy se část trombu vlivem např. pádu, skoku apod. uvolní a následně ucpe cévu. U zvířat s tímto onemocněním se postupně vyvíjí dehydratace projevující se kolikovými bolestmi. Obdobné příznaky kolikových bolestí může způsobit onemocnění močového ústrojí, ledvin, pobřišnice - nepravé koliky a zánětlivé změny jater.

ČERNÁ ZÁSTAVA MOČENÍ (PONDĚLNÍ NEMOC, PARALYTICKÁ MYOGLOBINURIE KONÍ)

je akutní onemocnění koní s příznaky degenerace svalů doprovázené přechodem myoglobinu do moče. Nejčastěji jsou postiženi velmi pracovně zatěžovaní koně. Myoglobinurie vzniká náhle, většinou po pracovním klidu trvajícím několik dní s vydatnou výživou (proto pondělní nemoc – často postihovala např. dřevařské koně po víkendové pauze). Kůň se začne potit, zadní nohy se prolamují v kloubech, pohyb je nekoordinovaný. Dochází k rychlému zhoršení celkového zdravotního stavu. Svaly na zádi jsou tuhé, nebolestivé. Někdy mohou tento stav doprovázet kolikové bolesti. Moč je tmavá, kávově hnědá až tmavočervená. Prognóza vyléčení je nejistá a závisí na včasnosti léčby a klidu koně.

 ONEMOCNĚNÍ DÝCHACÍ SOUSTAVY

CHŘIPKA KONÍ (INFLUENZA EQUORUM)

je virové akutní onemocnění charakterizované výtokem z nosu, kašlem, malátností až celkovou slabostí a bolestivostí svalstva. K nakažení dochází především stykem zdravých koní s nemocnými. Po inkubačním období (1-10 dní) se dostaví malátnost, vysoká teplota se suchým, později vlhkým kašlem a serózní až hnisavý výtok z nozder. Pokud nezačne léčba včas, mohou nastat komplikace, zejména u pracujících koní, vyúsťující až v těžké záněty horních a dolních cest dýchacích. Onemocnění lze předcházet pravidelnou každoroční vakcinací. Vakcinace je povinná u sportovních koní nebo u koní přicházejících do styku s jinými koňmi.

ZÁNĚT HORNÍCH A DOLNÍCH CEST DÝCHACÍCH (BRONCHOPNEUMONIA)

původce vzniku tohoto onemocnění je různorodý. Může být virového, bakteriálního i parazitárního původu. Ve většině případů se na vzniku nemoci podílejí i neinfekční agens, jako prostydnutí, nachlazení, alergie atd. Jedním z prvních příznaků je ztížené dýchání a kašel různého stupně. Kašel může být občasný až častý a záchvatový, s různou intenzitou projevu a bolestivostí. Výpotek kašle (sputum) je suchý nebo vlhký. Postupně se u koně projeví malátnost, nechutenství, horečka a různá intenzita ztíženého dýchání se šelesty s pozdějšími příznaky srdeční slabosti. Onemocnění vyžaduje vždy odbornou léčbu za přítomnosti veterináře.

VOZHŘIVKA (MALLEUS)

způsobuje ji Pseudomonas mallei. Původce se dostane do organismu většinou perorálně, poté postupuje sliznicí hltanu dál do organismu, zřídka sliznicí střeva a v příslušných lymfatických uzlinách se rozmnožuje. Inkubační doba je velmi dlouhá a trvá několik dnů (akutní forma) až měsíců (forma chronická). K nákaze dochází kontaktem s nakaženými koňmi, kteří vylučují původce výtokem z nosu, slinami, hnisem, tekutinou z vředů a zřídka močí a výkaly. Nákazu můžeme zavléct i kontaminovanými přístroji – postroje, čištění, nebo napáječkami ve stáji.

Klinické příznaky jsou různé. Nemoc obvykle začíná onemocněním vnitřních orgánů - plic - a později přechází na nosní sliznice a kůži. Zprvu se projevuje jako zanedbaná pneumonie, později jako těžká bronchopneumonie s krvácením z nosu a vykašláváním krvavého hnisavého sekretu. Chronická vozhřivka má 3 formy: nosní, kožní a plicní. Kožní forma se projevuje vznikem různě velkých uzlíků v kůži a v podkoží, které po rozpadnutí přecházejí v kráterovité vředy. Chronická forma může probíhat různě dlouho, až několik let.

Nemoc je velmi nebezpečná a přenosná na člověka; nemocná zvířata se hlásí a utrácejí. Vakcinace se neprovádí, prevence je zaměřena na vyhledávání případných zdrojů při prodeji a přesunech velmi důležitá je karanténa, zejména při dovozu koní z Balkánu, Středního Východu, ale i Polska.

HŘÍBĚCÍ (CORYZA CONTAGIOSA EQUORUM)

je nakažlivé streptokokové onemocnění nejčastěji mladších koní. Projevuje se katarem sliznice horních cest dýchacích doprovázeným horečkou, nechutenstvím, hnisavým výtokem z nozder, kašlem a zduřením lymfatických uzlin, hlavně podčelistních s častým provalením abscesu.

POHLAVNÍ ONEMOCNĚNÍ

HŘEBČÍ NÁKAZA (EXANTHEMA COITALE VESICULOSUM PARALYTIKUM)

pohlavní nákaza lichokopytníků způsobená bičíkovcem Trypanosoma equiperdum. Nákaza se přenáší především pohlavním stykem. Inkubační doba trvá 50-90 dnů i déle. Onemocnění má 2 stadia, při kterých dochází u klisen k zánětu genitálií, otokům vulvy a okolí vemene. Na sliznici vaginy jsou patrny uzlíčky a puchýřky. Výtok z vaginy je zakalený, červenožlutý, s hnisem. Klisny jsou neklidné. Někdy dochází k potratu. U hřebců se objevuje otok penisu, na povrchu jsou patrné puchýřky, uzlíky a vřídky. Hřebec častěji močí. Později zduří šourek, varlata a tříselné uzliny. Ve druhém stadiu se u obou pohlaví objevuje na kůži nebolestivé okrouhlé, dobře ohraničené, koláčkovité pupence s proláklým středem. V konečné fázi se objevuje malátnost, slabost zejména zádě, hubnutí, otoky, obrny, obtížné vstávání, dekubity, hypostatická pneumonie a úhyn. Terapie se neprovádí. Prevence - sérologické vyšetření krve (výsledek je opatřen atestem); vyřazení pozitivních zvířat z chovu.

INFEKČNÍ METRITIDA KONÍ (METRITIS CONTAGIOSA EQUORUM)

je vysoce přenosné pohlavní onemocnění koní charakterizované zánětem sliznice dělohy, krčku, vaginy a výtokem z pochvy. Způsobuje sterilitu. Původcem onemocnění je kokobacil Taylorela equigenitalis, který se přenáší pohlavním stykem. Klinický obraz není specifický. U klisny se může za 24-48 hodin po zapuštění objevit šedavý, zakalený, mukopurulentní výtok. Symptomy trvají 11-18 dní. Klinické příznaky vymizejí během 14-42 dní. Prevence spočívá v laboratorním vyšetření vaginálního stěru deklarovaným veterinárním atestem.

INFEKČNÍ ZMETÁNÍ KLISEN

vyvolávají viry, bakterie, protozoa, plísně a jejich toxiny. Příčinou předčasného porodu je zhroucení metabolismu dělohy matky a poškození endometria, plodu a plodových obalů infekčním agens. Nejzávažnější a hlavní příčinou potratů je equinní herpes virus skupiny EHV 1 a 4, vyvolávající abort hříběte; u narozených hříbat má za následek vznik tzv. respiratorního infektu, včetně atakce centrálního nervového systému. Dalším virem způsobujícím předčasnou odúmrť plodu je virus equinní arteritidy EVA, který se projevuje vysokou horečkou, zánětem mozkových blan, zánětem sliznic oka a respiračními potížemi. K odumření plodu dojde v průběhu virózy a z těla klisny je vypuzen s mírnou autolýzou na rozdíl od EHV 1, kdy jsou plody živé. Infekčním abortům lze předcházet dodržováním zásad hygieny chovu a správnou výživou zaměřenou na zvyšování obranyschopnosti matky.

 PARAZITÓZY

postihují převážně trávicí, dýchací a pohlavní ústrojí koně. Jejich závažnost spočívá v tom, že působí pozvolně, v 1. fázi zeslabují organismus, dráždí okolí, kde působí, a mohou být i dispozičním faktorem pro vznik závažnějších onemocnění (bronchopneumonie, koliky). Proto je nutné dodržování hygieny chovu včetně pravidelné parazitologické kontroly výkalů ve veterinární laboratoři a preventivní odčervování antiparazitiky minimálně 2x ročně. Nejnáchylnější na parazitózy jsou hříbata a staří koně. Napadení koně ztrácejí výkonnost, hubnou, mají špatnou srst a trpí častými kolikami. Někteří parazité produkují toxické zplodiny, které mohou způsobit kulhání a vnitřní krvácení.

Onemocnění kůže způsobené parazity je závažné a v praxi podceňované. Přítomnost parazitů u koní vyvolává stálý neklid, poranění, alergii a záněty kůže, které se postupně mohou vyvinout v těžko léčitelné záněty a ekzémy. U některých koní působí toxiny parazitů jako alergen a vyvolávají papulozní uzlíčkový ekzém, provázený intenzivním svěděním, kterému se zvíře brání odíráním, jehož následkem je ztráta srsti, oděrky, stupy a chronické kožní změny. Vždy je nutné parazita diagnostikovat a na základě jeho druhového určení zvolit radikální léčbu.

EKTOPARAZITÉ

napadení koně jsou neklidní, což je způsobeno silným svrběním. Při větší invazi se na kůži nacházejí rozsáhlá místa bez srsti, vykazující zánět kůže. Při silném napadení dochází k anémii a kachexii. U hříbat může dojít ke zpomalení růstu a podvýživě.

VŠI (HAEMATOPINUS, LINOGNATHUS)

se obvykle nacházejí na šíji, okraji víček, krku, kořeni ucha a ocasu, zádech. Žijí mezi srstí nebo jsou přisáté na kůži. Šedobílé hnidy jsou nalepené na srsti. Rozmnožují se na hostiteli. Napadení koně se často drbou o stěny či ohradu.

VŠENKY (TRICHODECTES)

se lokalizují na hlavě, krku a končetinách. Svrbění je způsobeno jejich pohybem. Vyskytují se nejvíce u mladých a podvyživených zvířat.

VČELY, VOSY, SRŠNĚ (APIS MELLIFERA, VESPA VULGARIS, VESPA CRABRO)

napadají celé tělo, zejména neosrstěná místa nebo místa s krátkou srstí. Po bodnutí se vytvářejí v kůži bolestivé urtiky (pomphus) nebo edémy, které v místě vpichu mohou zahnisat až nekrotizovat. U koní mohou vyvolávat psychické problémy - splašení.

OVÁDI, BODALKY (TABANUS, STOMOXYS CALCITRANS)

obtěžují koně většinou na pastvě. Znepokojují zvířata. Štípnutí bolí, svrbí, opuchne a trochu krvácí. Krev sají jen samičky ovádů.

KLÍŠŤATA (IXODES RICINUS)

způsobují traumata kůže, nebo i poruchy nervového systému přenášením virů z čeledi Togaviridae.

SVRAB (SCABIES)

původce onemocnění zákožka svrabová se živí tkáňovým mokem, samička se zarývá do epidermis a v zrohovatělé vrstvě vytváří různě dlouhé chodbičky, do kterých klade vajíčka. Hlavním příznakem svrabu je svědění, které je nejintenzivnější v noci. Klinicky se svrab vyznačuje drobnou papulkou. Později přechází v celkový zánět napadené kůže a dále ve furunkulozu. Rozvoj nemoci je závislý na hygieně chovu. Čím je horší, tím rychleji se nemoc rozvíjí a léčba je méně úspěšná.

STŘEČEK KOŇSKÝ

moucha střečka koňského klade na končetiny koně žlutá vajíčka a vylíhlé larvičky se pak zavrtávají pod kůži, kde dále rostou. Na kůži pak vidíme malé boule, které nesmíme vymačkávat, než z nich polezou červíci. Tento proces urychlíme přikládáním teplých obkladů.

EKZÉMY

se často vyskytují na kořeni ocasu a u hřívy. Příčinou jsou pravděpodobně malé mušky, které nabodávají kůži a sají krev v okolí hřívy a ocasu. Kůže v těchto místech je červená a oteklá. Kůň se otírá o různé předměty a rozdírá si kůži do krve. Léčbu stanoví veterinář, místa se ošetří mastí. Tyto mušky nežijí v horách, tudíž koně ustájení ve vyšší nadmořské výšce ekzémy nemají.

PARAZITÓZY TRÁVICÍHO ÚSTROJÍ

ŠKRKAVČITOST (ASKARIDÓZA)

se vyskytuje nejvíce u hříbat a vyvolává koliky. Při napadení dochází k poruše chuti a příjmu krmiva, k občasným průjmům, postupnému hubnutí, ke křečím až obrně, ucpání střeva, což může vyústit v perforační peritonitidu.

STRONGYLÓZA KONÍ

onemocnění způsobují střevní nematoda rodu Strongylidae (o velikosti 0,5-4,5 mm). Často se nemoc klinicky neprojevuje. U koní parazité vyvolávají zánět pankreatu, jater a pobřišnice. Velmi vnímavá jsou hříbata do 1 roku věku. Při silné invazi u nich dochází k horečkám, kolikám, alergiím, anémii, nemoc může končit až úhynem. Prevencí je pravidelné podávání antiparazitik a správná údržba pastvy, včetně dodržování hygienických podmínek chovu.

 NEMOCI OČÍ

MĚSÍČNÍ SLEPOTA (OPHTALMIA PERIODICA)

je způsobena aseptickým zánětem, který se opakuje v určitých intervalech a často končí úplným oslepnutím. Příčinou jsou alergické reakce na infekci chřipkového viru a jiné parazitární, virové či bakteriální infekce. Mezi příznaky patří světloplachost, slzení, žlutozelené či krvavé sraženiny, zúžená duhovka a zmenšení oční koule. Při včasném zahájení léčby lze proces zastavit; vždy je nutné zavolat veterináře.

ZÁKAL ROHOVKY (KATARAKTA)

nejčastěji se vyskytuje u starších koní, někdy je dědičný a může postihnout už hříbata. Oko se z určitých úhlů jeví jako zakalené; zákal snižuje propustnost světla do oka. Může dojít k úplnému oslepnutí. Jediná možná léčba je chirurgické odstranění čočky.

ZÁNĚT SPOJIVEK (KONJUNKTIVITIDA)

příčinou je buď infekce, nebo podráždění (např. kousek slámy, prach, šampon). Spojivky kolem oka jsou zarudlé, nateklé a obvykle je přítomen výtok – nejprve vodnatý, později hnisavý. Při léčbě je nejprve nutné odstranit z oka cizí tělesa; pokud není porušena rohovka, stačí aplikace kortikosteroidní masti.

DALŠÍ ONEMOCNĚNÍ KONÍ

NAKAŽLIVÁ ANÉMIE KONÍ (ANEMIA INFECTIOSA EQUORUM)

je virové onemocnění s různě výraznými příznaky septikémie s charakteristickou přerušovanou horečkou a s výrazným poklesem počtu až zánikem červených krvinek. Cesta přirozené infekce není stále objasněna. Už po 24 hodinách po vniknutí viru do krve nastává úbytek červených krvinek a hemoglobinu, teplota se zvyšuje na 40-42 °C, srst je zježená, nastává krvácivost a srdeční labilita. Léčba se neprovádí. Prevence spočívá v ochraně chovu proti zavlečení této nákazy, v sérologickém vyšetření krve, v ničení savého a bodavého hmyzu, včetně důkladné asanace stájí a pastevních ploch.

VZTEKLINA (LYSSA)

virové onemocnění. K nakažení zdravého koně dochází ve většině případů pokousáním nakaženými zvířaty (pozor na styk se srnami ve výběhu). Vzteklina se projevuje silnou vzrušivostí koně (třením nebo kousáním poraněného místa, silnou lekavostí, neklidem, agresivitou vůči okolí i vlastnímu tělu, zvýšeným pohlavním pudem) a následně ochrnutím, slintáním, neschopností polykat. Vzteklina je smrtelné onemocnění. Prevencí je vakcinace. Je doporučována vždy u koní pracujících v lese.

TETANUS

je způsoben endotoxinem, který je produkován grampozitivní anaerobní sporulující tyčinkou Clostridium tetani a vyskytuje se všude ve vrchní vrstvě půdy obsahující hodně organických látek. Místem infekce jsou ve většině případů různá poranění kůže nebo sliznice, která se dostala do kontaktu s kontaminovanou půdou nebo krmivem touto půdou znečištěným. Klinické projevy nemoci jsou různě dlouhé, nejčastěji za 1-2 týdny, výjimečně už za 24 hodin či až za 1 měsíc. Hlavními příznaky jsou zvýšená citlivost, hyperreaktivní chování. Tetanus se projevuje tetanovými křečemi zejména na svalech hlavy a krku, u koní dochází nejprve k opatrnému žvýkání a hltání krmiva, vyhřeznutí třetího víčka, strnulosti pohybu, výjimečně ke křečím. Příjem potravy postupně klesá vlivem neschopnosti polykat, až se nakonec dostaví trismus (zavření úst). Nozdry jsou trychtýřovitě rozšířené. Svalstvo hřbetu a končetin ztuhne. Kůň není schopen pohybu. Vědomí je zachováno při zvýšené reflexní dráždivosti. Mortalita je vysoká, zejména u zvířat, které nejsou včas léčena. Prevencí proti vzniku tetanu je každoroční povinná vakcinace. V případě těžkého poranění je nutné okamžité přeočkování.

SNĚŤ SLEZINNÁ (ANTHRAX)

onemocnění vyvolává Bacillus anthracis. Vyskytuje se zejména v oblastech, kde je dostatečně vlhko (např. záplavy), kde se spory bacilu mohou udržet naživu. Inkubační stadium je velmi krátké, projev nemoci je buď akutní, nebo chronický. U koní se většinou projevuje neklidem a horečkou se zánětem hrtanu a jeho následnou infiltrací, případně i opuchnutím jazyka a zvětšenou slezinou; při rektálním nálezu zjišťujeme karbunkly. U koní je možné anthrax zaměnit s kolikovým onemocněním, zauzlením střev, případně s infekční anémií. Léčba je problematická. Hlavní ochrana proti nákaze je vyloučení pastvy a nezkrmování suchého krmiva pocházejícího ze zamořeného území.

OPAR LYSIVÝ

velmi nakažlivé plísňové onemocnění, které se přenáší stykem nemocných koní se zdravými a je přenosné i na člověka. Na napadených místech se nejprve zježí srst a pak vypadává, zůstávají holé skvrny. Nakaženého koně musíme izolovat, dezinfikovat box a všechno nářadí, postroje i čistění, se kterými přišel do styku. Léčba je prováděna antiplísňovým preparátem.

 

zdroj: Sen koní, Jezdectví, Wikipedia

DESIGNED BY A4JOOMLA - POWERED BY MDJAY
TOPlist