autumn-agriculture.jpgautumn-cows.jpgautumn-Vines.jpgautumn-fields.jpg

Chov ryb - Rybníkářství

Rybníkářství (psáno také rybnikářství) je chov a lov ryb, popřípadě vodních organizmů v rybníce nebo ve zvláštním rybochovném zařízení, uskutečňovaný k zajištění produkce ryb a rybího masa, popřípadě produkce vodních organizmů nebo produkce rybí násady pro rybníky anebo pro zarybňování rybářských revírů. Zvláštním rybochovným zařízením jsou sádka, rybí líhně, příkopové rybníčky, jiné vodní nádrže nebo chovná zařízení. Takto definuje rybníkářství Zákon o rybářství.

Rybníkářstvím se mínila činnost rybníkářského cechu. Ve středověku se rybníkářský cech zabýval projektováním, realizací, přestavbami a opravami rybníků a souvisejících děl.

Historie v českých zemích

V Česku, respektive na českém území má rybníkářství dlouholetou tradici, která sahá až do 12. století, kdy byl v roce 1115 založen nejstarší doložený rybník na území Čech na základě zakládací listiny kladrubského kláštera. V oblasti Třeboňské pánve se začaly zakládat rybníky za vlády Jana Lucemburského a následně i Karla IV., kdy vznikl nejstarší jihočeský rybník Dvořiště.

V Čechách vždy rybníkářství podporoval rod Vítkovců, později Rožmberků a Schwarzenbergů.[2] V období husitství došlo k útlumu, vinou ekonomického úpadku země. Největší rozmach prožilo rybníkářství po objevení třístupňové metody chovu ryb v 15. století. Nová metoda přinesla vynikající hospodářské výsledky, a zároveň bylo možno díky rozdílným požadavkům na plůdkový, výtažník a hlavní rybník lépe využít terénní podmínky. Rybníky tedy byly zakládány téměř na všech příhodných místech. Tehdy se do zakládání významnou měrou zapojil šlechtický rod Rožmberků. Během jejich patronace započala výstavba důmyslné rybniční soustavy, která propojuje rybníky a přivádí vodu z okolních řek. V této době se na scéně objevují nejslavnější čeští rybníkáři jako Josef Štěpánek Netolický, Jakub Krčín z Jelčan, či Mikuláš Ruthard z Malešova.

V 17. a 18. století došlo k další vlně úpadku, kdy byly některé rybníky zaváženy a vysoušeny. Velmi se na tom projevila jedna z Josefínských reforem, kdy byla zvýhodněna cena pšenice a tak plocha rybníků ustupovala jejímu pěstování. Počátkem 19. století bylo v jižních Čechách vysušeno 5 velkých a 12 malých rybníků. Ve 20. století se počet rybníků ustálil a místy došlo i ke zvýšení jejich počtu vlivem výstavby požárních nádrží, které se dají považovat za rybníky moderního ražení. V současnosti je hlavní úsilí vynakládáno na odbahnění rybničních soustav a na zpevnění hrází, které byly během velkých povodní poničeny.

Současné rybářství a rybníkářství v ČR

Rybářství v České republice je možno rozčlenit na produkční rybářství a hospodaření v rybářských revírech. Hlavní součástí produkčního rybářství je rybníkářství. Dále jsou ryby chovány ve speciálních zařízeních (odchovných systémech); především se jedná o chovy lososovitých ryb (pstruhařství) v průtočných a recirkulačních systémech. Rybníkářství je založeno na uměle vytvořených vodních plochách, které jsou situovány především do venkovských oblastí. Produkční rybářství vykazuje stabilní výkonnost a je funkční i z hlediska tržních mechanizmů. Celkovou vyváženost produkce ryb lze považovat za optimální proces v rámci udržitelného vývoje oboru, kdy nedochází k nadvýrobě a k souvisejícím nežádoucím cenovým výkyvům. Rybníky slouží vedle produkce ryb k plnění neopomenutelných mimoprodukčních funkcí v krajině, jako je akumulace a retence vody, ochrana proti povodním či biologické dočištění vody. Skýtají uměle vytvořené plochy pro hnízdění ptactva a ochranná teritoria pro zvěř, plní rekreační poslání, ekostabilizační funkce a přispívají k zachování biodiverzity.

Na území České republiky se nachází více než 24 tisíc rybníků a vodních nádrží, jejichž celková plocha představuje téměř 52 tisíc ha, z toho je v Čechách a na Moravě využito k chovu ryb více než 41 tisíc ha rybníků. Teoretický objem vody v rybnících může činit zhruba 600 milionů m³, skutečné množství vody v rybnících se pohybuje kolem 400 milionů m³. Příčinou je vysoký stupeň zabahnění rybníků. Množství sedimentů je odhadováno na 200 milionů m³. Hospodaření v rybářských revírech spočívá v obhospodařování říčních systémů a udržování rybích společenstev v lokalitách, kde je rekreační rybolov prováděn lovem na udici. V České republice je vyhlášeno více než 2000 rybářských revírů o výměře přibližně 42 tisíc ha. Rekreačním rybolovem se zabývá 350 tisíc registrovaných členů všech rybářských svazů.

V rámci České republiky dosáhla v roce 2013 produkce tržních ryb úrovně 19 358 tun. Z toho bylo vyloveno 18 659 tun ryb z rybníků. Ze speciálních zařízení (převážně z pstruhařství) bylo získáno 665 tun a 34 tun ryb bylo vyloveno z přehrad. Na tuzemský trh bylo dodáno 9 032 tun živých ryb, čímž došlo k meziročnímu poklesu o 463 tun. Vývoz živých ryb dosáhl 8 373 tun, což představovalo pokles o 195 tun. V roce 2013 bylo zpracováno 2 398 tun ryb v živé hmotnosti, tedy 12,4 % z objemu vylovených tržních ryb. Druhové zastoupení tržních ryb je relativně stabilní a výrazněji se proti předchozím rokům nezměnilo. Kapr se podílel na celkovém objemu lovených ryb 86,8 %, lososovité ryby zaujímaly 3,5 %, býložravé ryby 4,6 %, výlov lína činil 0,8 % a dravé ryby představovaly 1,2 % z celkového výlovu.

Více než polovina celkové produkce je založena na přirozené rybniční potravě (zooplankton, bentos), která má vysoký obsah živočišných bílkovin. Formou přikrmování neupravenými obilovinami je doplňována energetická složka krmné dávky. Zhruba třetina produkce kapra je dosahována na základě přikrmování. Výsledkem je kapr vysoké konzumní kvality.

Legislativně je rybářství upraveno zákonem č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Ichtyologie

Ichtyologie (z řeckého: ἰχθυ, ikhthu, ryba; a λόγος, logos, znalost) je obor zoologie, který se zabývá studiem rybovitých obratlovců. To zahrnuje pravé kostnaté ryby (Osteichtyes), paryby (Chondrichtyes) a kruhoústé (Cyclostomata). Celkový počet druhů, které ichtyologie zahrnuje, se odhaduje přibližně na 25 000, což je naprostá většina všech obratlovců. Každý rok je přitom popsáno přibližně 250 nových druhů.

Společné znaky ryb

-          nejpočetnější skupina obratlovců

-          vyvinuly se v prvohorách

-          tvar těla je rozmanitý

-          dýchají žábrami, které jsou kryty plochými kostmi (skřele)

-          ploutve: ocasní, hřbetní, řitní, hrudní (párové) a břišní (párové), někdy i tuková ploutvička u ocasu

-          mají plynový měchýř (obsahuje hlavně dusík, složení tedy neodpovídá složení vzduchu) – nadlehčuje rybu a udržuje její polohu

-          mají proudový orgán = postranní čáru – končí v ní nervy, takže je citlivá – slouží k orientaci v prostředí

-          samčí pohlavní buňky = mlíčí

-          samičí pohlavní buňky = jikry

-          larva ryby = plůdek

 

Rozdělení ryb

Dle anatomických znaků:

Lalokoploutvé ryby.

- mělo se za to, že dávno vyhynuly, ale od roku 1938 byly vyloveny z moře dva druhy – latimérie podivná a latimérie celebeská

- z pravěkých lalokoploutvých se vyvinuli ocasatí obojživelníci a krytolebci

Dvojdyšné ryby

- patří sem bahníci žijící v tropech

- v době sucha se zavrtají do bahna a kolem sebe vytvoří obal ze slizu

- v tomto období nepřijímají potravu a nedýchají žábrami, dýchají vychlípeninami jícnu

Paprskoploutvé ryby

- většina současných ryb

Dle ekosystému

Ryby rozdělujeme na sladkovodní a mořské, dále na korýše, měkkýše a lasturovce.

Sladkovodní ryby rozdělujeme do tří jakostních tříd, u toto rozdělení  záleží nejen na druhu ryb, ale i na prostředí ve kterém žije, na množství a na kvalitě potravy, doba tření, délka pobytu na sádkách.

Sladkovodní

I. jakostní třída (siven; pstruh – obecný, lososový, duhový; lipan; candát; štika; mník; hlavatka; losos obecný; sumec;  úhoř; jeseter; kapr – šupináč, lysec; lín – bahňák; okoun – švec)

II. jakostní třída (karas, tloušť, parma, cejn, bělice)

Mořské

Sleďovité ryby (sardinka, sleď, sardelka, atd.), makrela; tuňák; treska, mořský jazyk, halibut; mořská štika, mořský okoun, mořský úhoř, žralok, pražma, losos obecný (Salmo Salar)

Dělení podle přijímané potravy:

Dravé ryby

- živí se jinými rybami a vodními živočichy

- patří sem například candát obecný, štika obecná a sumec velký

Nedravé ryby

- živí se hmyzem, drobnými korýši a rostlinnou potravou

- patří sem například kapr obecný, lín obecný či plotice obecná

 

Ryby - řády zastoupené v ČR

I. Paprskoplutvé ryby chrupavčité.

- jeseter malý

II. Paprskoploutvé ryby kostnaté

1. Bezostní

a) Lososovití – losos obecný, pstruh potoční, siven americký, hlavatka podunajská

b) Lipanovití – lipan podhorní

c) Blatňákovití – blatňák tmavý

d) Štikovití – štika obecná

2. Máloostní

a) Kaprovití – kapr obecný, cejn velký, amur bílý, tolstolobik bílý, bolen dravý

b) Sekavcovití – sekáč písečný, piskoř pruhovaný

c) Sumcovití – sumec velký

d) Sumečkovití – sumeček americký

3. Holobřiší

– úhoř říční

4. Měkkoploutví

– mník jednovousý

5. Volnoostní

– koljuška tříostná

6. Ostroploutví

a) Okounovití – okoun říční, candát obecný, drsek větší, ježdík obecný

b) Okounkovití – slunečnice pestrá

c) Hlaváčovití – hlavačka skvrnitá

d) Vrankovití – vranka obecná

7. Platýsovití

– v současnosti v ČR nežijí, jejich výskyt ve středověku je ale doložen písemnými záznamy

 

Zdroj: Wikipedie.cz, eAgri.czŠkola Chrast

DESIGNED BY A4JOOMLA - POWERED BY MDJAY
TOPlist