autumn-fields.jpgautumn-agriculture.jpgautumn-cows.jpgautumn-Vines.jpg

CHOV OVCÍ

Chov ovcí je na dnešním území ČR datován již k 9. století. Toto zvíře bylo chováno pro svůj mnohostranný užitek a vysokou odolnost vůči klimatickým podmínkám. Společně s kozou patří ovce k nejstarším domestikovaným zvířatům  této planety. Oblasti Karpat a Beskyd byly z historických pramenů místy, kde došlo k rozvoji valašnicko-salašnického způsobu chovu. V prvopočátcích byly ovce intenzivně dojeny. Jednalo se o hrubovlnné cápové-valašské ovce. Ve 14. století se na našem území podílel chov ovcí rovnou 3/4 na stavu všech hospodářsky chovaných zvířat. Důležitým mezníkem v historii byla doba feudalismu. O ovce se v té době starali mistři ovčáci, kteří tvořili samostatný a zcela svobodný 4 stav (znáte jistě píseň "ovčáci čtveráci"). Ono zpívané slovo "čtveráci" bylo výrazem právě onoho čtvrtého stavu, které přinášelo ovčákům: osvobození od roboty, možnost svobodně  oženit se bez souhlasu  pána a jejich děti mohly jít na studia. Práce ovčáka byla v té době vysoce ceněna a ovčák byl osobou velmi váženou. Chov ovcí i v dávné historii prošel řadou krizí, což vedlo k výraznému snížení počtu chovaných zvířat. Z 2 228 587 ks chovaných ovcí v roce 1837 došlo k poklesu stavů v roce 1935 na 40 302 ks. Svůj vzestup zažilo toto odvětví chovů v dobách socialismu, kdy nejvyšších stavů bylo dosaženo v roce 1990 - 429 714 ks. Hluboký propad mezi roky 1990 - 2000 byl zapříčiněn vysokou agilností našich politiků, kteří podepsali po pádu železné opony smlouvy o nákupech levnější ovčí vlny z Austrálie. Tímto krokem došlo k  velmi dramatickému snížení stavů chovaných ovcí. Chovu ovcí tak nezbylo nic jiného, než se transformovat a  místo produkce vlny se zaměřit na produkci kvalitního masa. Tato transformace, ač užitečná, však s sebou přinesla rapidní pokles stavů ovcí. Dnes v porovnání s EU naše republika značně pokulhává v počtu ovcí chovaných na 100 ha zemědělské půdy. Nejvíce ovcí je chováno v Asii  a Africe. Co se týče zemí tak mezi největší chovatele patří Austrálie.

V současné době spočívá význam chovu ovcí v jejich mnohostranné užitkovosti. Ovce vedle hlavních produktů (maso, mléko, vlna, kůže, rohy a paznehty) poskytují i vedlejší produkty (lanolin, střeva, krev, lůj, předžaludky). Nepřímý užitkem je např. produkce mrvy a vypásání chráněných území, či míst, která jsou pro ostatní hospodářská zvířata nepřístupná.

Česká republika patří ve spotřebě ovčího a jehněčího masa k zemím s velmi nízkou spotřebou. V současné době se spotřeba pohybuje na úrovni 0,15 kg. Přitom ovčí maso patří mezi velmi kvalitní masa. Zejména jehněčí maso, je mezi jižními národy (Řecko, Itálie) velmi ceněno. Maso často bývá označováno jako maso dětí a starců. Je velice lehce stravitelné a v mnoha vyspělých zemích je často podáváno lidem v rekonvalescenci.

Odborné termíny:

Jarka - jehnička ve věku 6 -12 měsíců

Jehně - je mládě ovce do 120 dnů

Roček, ročka - beránek či jehnička do věku 12 - 18 měsíců

Beran  - pohlavně a tělesně vyspělý samec

Skopec - kastrovaný beran

Jehnička - samice ovce ve věku 12 -18 měsíců (neměla ještě mládě)

Oklamka - je jehnice, která byla předčasně zapuštěna

Bahnice - je samice ovce, která již porodila

Bahnění - je ovčácký název pro porod (nemá to nic společného s bahnem :)

Hárání - je zootechnický název pro říji u ovcí

Geleta - nádoba na dojení

 zdroj: zootechnika.cz

DESIGNED BY A4JOOMLA - POWERED BY MDJAY
TOPlist