SÓJA

SÓJA (Glycine max (L.) Merr., 1917) je luštěnina s vysokým obsahem proteinů. Má široké použití jako potravina, krmivo pro hospodářská zvířata i jako surovina pro potravinářský a zpracovatelský průmysl. Její název pochází z japonského „shoyu“.

BIOLOGIE

Kulturní sója je diploidizovaný tetraploid (2n=40). Sója může za vhodných podmínek dorůst až 1,5 m, běžné porosty dorůstají do výšky cca 1 m. Sója má jednoduché primární listy, sekundární listy jsou většinou trojčetné. Hlíznatý kořenový systém sestává z hlavního kořenu, z kterého vycházejí postranní kořeny. Většina kultivarů je pokryta jemnými trichomy (je ochmýřená). Lusky jsou rovné nebo lehce zakřivené a dosahují délky od 2 do 7 cm. Semena jsou většinou oválná, ale existují kultivary s plochými či protáhlými semeny.

Sója je dvouděložná samosprašná rostlina pěstovaná komerčně ze semene. Jednotlivé kultivary lze v umělých podmínkách křížit pro šlechtitelské účely. Blizna je citlivá k opylení zhruba 24 hodin před vykvetením a dalších 48 hodin po vykvetení. Díky tomu dochází většinou k opylení ještě před otevřením květu.

Sója je považována za jednu z nejstarších kulturních plodin. Pochází ze severní a střední Číny. První zmínky o sóji nacházíme v knihách známých jako „Pen-Cao-Kong-Mu“ datovaných př. 2838 lety. Do Spojených států byla sója dovezena v roce 1765. Sója (G. max) spolu s G. soja a G. gracilis patří do podrodu Glycine subgen. Soja (Moench) F.J. Herm. Divoký příbuzný sóji G. soja se často vyskytuje na mezích, podél cest a vodotečí v některých asijských zemích. V Americe, Evropě či Africe se divoké odrůdy sóji nevyskytují.

Sója se může křížit pouze s uvedenými dvěma zástupci podrodu Soja. Potenciál pro křížení je tak omezen jednak samosprášením a jednak geograficky, protože tito příbuzní se vyskytují pouze v Číně, Koreji, Japonsku a v bývalém SSSR.

PRODUKCE

Sója se pěstuje v tropických, subtropických podmínkách a v teplých oblastech mírného pásu. Většinou je zavlažována pouze dešťovými srážkami, začíná se však rovněž používat umělé zavlažování. Sója je sice poměrně rezistentní k teplotním extrémům, ale její růst může být výrazně zpomalen při teplotách pod 18 °C a nad 35 °C. Některé kultivary nekvetou při teplotách pod 24 °C. Pouze asi z 25 až 30 % květů vznikají lusky, pokud je rostlina stresována v době kvetení, počet lusků prudce klesá. Za vhodných podmínek může sója vytvořit až 400 lusků obsahujících 1 až 5 semen.

Sója je krátkodenní rostlina, ale existují i kultivary adaptované na jinou délku dne. Většina moderních odrůd dává dobrý výnos pouze ve velmi úzkém klimatickém pásu. Růst se většinou zastavuje po 100 až 130 dnech od vzejití a to v době kvetení. Sója stejně jako jiné luštěniny dokáže za pomoci symbiotických bakterií fixovat vzdušný dusík, proto se používá rovněž jako rotační plodina po kukuřici, bavlně či čiroku. Není příliš náročná na půdu s výjimkou písčitých půd, které ji nevyhovují. Optimální pH půdy je 6 až 6,5.

Výnosy jsou závislé zejména na dostatku vody, poté na hnojení a řádkování. S umělým zavlažováním dosahují moderní kultivary sóji výnosů 2,5 až 3,5 t/ha, výnosy bez zavlažování se pohybují mezi 1,5 až 2,5 t/ha. Při zavlažování má sója tendenci zvyšovat obsah proteinu na úkor oleje.

ZPRACOVÁNÍ

Ve vyspělých zemích je většina sóji použita jako krmivo pro dobytek nebo je zpracována na olej a sójový protein, který se používá jako aditivum v mnoha potravinářských výrobcích. Sója je velmi bohatá na proteiny, navíc mají tyto proteiny vhodné aminokyselinové složení s vysokým podílem esenciálních aminokyselin, je chudá pouze na sirné aminokyseliny. Proto jsou sójové výrobky oblíbenou složkou vegetariánské stravy. Bohužel sója rovněž obsahuje některé anti-nutrienty, alergeny a vysokou hladinu fyto-estrogenů, které mohou být nevhodné zejména pro děti. Zdravý vývoj dítěte může rovněž ovlivnit vysoká hladina fytátů, které váží vápník a další stopové živiny a zabraňují tak jejich příjmu z potravy. Z těchto důvodů nejsou běžné sójové výrobky vhodné pro děti, vyrábějí se však speciálně formulované výrobky s přídavkem vápníku a vitamínů, které je možné dětem podávat. Alergie na sójové proteiny je v Evropě a severní Americe poměrně častá. Tradiční asijská kuchyně využívá především fermentovaný sójový protein (sójová omáčka a podobně), ve kterém je hladina alergenů a antinutričních látek výrazně snížena.

Kromě potravinářského použití se sója používá v průmyslu pro výrobu bionafty, kosmetických přípravků, oleje, mýdel, plastů a podobně.

AGROTECHNIKA SOJI

Ve světovém měřítku zaujímá největší osevní plochy a řadí se mezi tzv. strategické plodiny. Ze všech pěstovaných luskovin má semena  s nejvyšším obsahem dusíkatých látek (35 – 45%) a s výbornou skladbou esenciálních aminokyselin. Základem úspěšného pěstování sóje je výběr vhodných odrůd, kterým vyhovují klimatické a půdní podmínky oblasti. Velmi intenzivně se v ČR prověřují např. odrůdy z Kanady a USA. Pro naše podmínky jsou vhodné jen rané odrůdy, které zároveň výrazněji nereagují na délku dne (běžně sója náleží ke krátkodenním plodinám). Je to plodina teplomilná, suma vegetačních teplot představuje 2000 – 3000oC. Náročná je i na vláhu. Roční úhrn srážek by měl činit minimálně 550mm. Velký význam mají srážky v období kvetení a nalévání semen. Příznivě sója reaguje na vyšší relativní vlhkost vzduchu, hlavně v období kvetení. Půdy vyžaduje hluboké, biologicky činné, výhřevné, dobře zásobené vápnem a ostatními živinami. Nesnáší půdy těžké, zamokřené a kyselé. Na lehkých půdách bez závlahy obvykle trpí nedostatkem vláhy.

Sója se vysévá při teplotě půdy 10 – 12oC, což většinou odpovídá poslední dekádě dubna až první dekádě května, s výsevkem 0,6 – 0,8 mil. klíčivých semen na 1ha, do hloubky 40 – 50mm. Šířka řádků se u nás volí 0,25 – 0,45m, ale může se pěstovat i při meziřádkové vzdálenosti 0,18m. Vzhledem k tomu, že v našich půdách se běžně nevyskytují symbiotické bakterie Bradyrhizobium japonicum, je nutné provést bakterizaci osiva speciální očkovací látkou pro sóju. Dobrá inokulace představuje ekvivalent dávky 150 – 200kgN.ha-1. Pro počáteční (tzv. hladové) období růstu při zařazení po obilnině se doporučuje použít startovací dávku dusíku v množství 40 – 60kgN.ha-1, nejlépe ve formě ledku amonného s vápencem. Hnojení fosforečnými a draselnými hnojivy se řídí obsahem přijatelných živin v půdě. Používá se dávky 20 – 40kgP.ha-1 a 70 – 120kgK.ha-1.

Vzhledem k pozdějšímu termínu setí, je důležité využít k potlačení jarních plevelů kvalitní předseťovou přípravou půdy. Při setí do širokých řádků se plevele hubí mechanicky opakovaným plečkováním, které je třeba ukončit do začátku fáze kvetení.

V systému chemické ochrany se aplikují herbicidy podle konkrétních podmínek a druhu plevelů. Z ochranných opatření proti chorobám má význam dodržování zásad střídání plodin a kvalitní zpracování půdy. Především je však nutné vysévat zdravé, biologicky kvalitní osivo s vysokou klíčivostí a kvalitně namořené.

Sklizeň sóje připadá poměrně na pozdní dobu, zpravidla na září a říjen. Sklízí se přímo sklízecími mlátičkami. Rostliny mají být v plné zralosti, s opadanými listy a žlutými až hnědými lusky. Semena mají být vybarvená, s optimální vlhkostí 16 – 18%. Někdy je zapotřebí využít desikace porostu přípravkem Reglone (při zaplevelení anebo při nerovnoměrném dozrávání). Opožděnou sklizní narůstají sklizňové ztráty. Před sklizní jsou nezbytné úpravy sklízecí mlátičky. Protože rostliny mají nízko založené lusky, používá se plovoucí lišta, se kterou dosáhneme nízké strniště (20 – 30mm). Rovněž se upravují otáčky bubnu na 400 – 500 za minutu a upravuje mezera mezi bubnem a mlátícím košem. Pracovní rychlost při sklizni má být nižší.

zdroj: wikipedie, ČZU (Prof. Ing. Josef Pulkrábek, CSc., Ing. Ivana Capouchová, CSc)