MÁK

MÁK (Papaver somniferum L.) je stará kulturní rostlina, která se zřejmě v oblasti Středozemního moře pěstovala již v 6. tisíciletí př.n.l. Byly také známy účinky makových alkaloidů. Například v antickém Řecku byly makovice atributem boha spánku Hypnose a jeho syna boha snů Morfea, jeho bratra boha smrti Thanata, a jejich matky Nyx. Účinky opia na lidský organismus také popsal na přelomu letopočtu římský dvorní lékař Scribonius Largus.

VÝZNAM A SLOŽENÍ ZRNA:

Podle užitkových vlastností rozeznáváme dva typy máku setého:

Mák opiový má ve stěnách makovice silně rozvětvenou síť mléčnic. Jejich nařezáváním a následným sběrem zaschlého latexu se získává opium. Mezi nejvýznamnější pěstitelské oblasti tohoto typu patří země Zlatého trojúhelníku (Barma, Thajsko, Laos), ale i Zlatého půlměsíce (Írán, Afghánistán, Pákistán).

Mák olejný se pěstuje u nás a v řadě zemí Evropy. Hlavní využití tohoto typu je v domácnosti, potravinářském a olejářském průmyslu. Přitom se z naší produkce zpracovává v olejářském průmyslu jen malá část, o něco větší část se spotřebovává v domácnostech nebo v cukrářské výrobě a většina se exportuje. Semena obsahují 40-55 % tuku. Stolní olej se získává lisováním za studena a tuhne v rostlinné máslo s bodem tuhnutí 18 °C. To se hojně používá v některých oblastech Francie a Německa. Lisováním za tepla nebo extrakcí se získává polovysychavý olej, používaný k výrobě laků, fermeží, barev a mýdla.

Pokrutiny a extrahované šroty, které zůstávají po výrobě oleje je možné použít jako bílkovinné krmivo pro hospodářská zvířata. Obsah dusíkatých látek v nich je poměrně vysoký (30-35 %), ale obsah minerálních látek a vitamínů je nízký. Navíc se v nich nacházejí alkaloidy, které mohou při jejich zkrmování ve větším množství (nad 1-1,5 kg) způsobovat zdravotní poruchy a u dojnic také nepříznivě ovlivnit chuť mléka. U plemeníků působí negativně na pohlavní pud.

Vymlácené makovice se stonkem dlouhým maximálně 15 cm, nazývané makovina, se využívají ve farmaceutickém průmyslu k získávání alkaloidů. Výskyt alkaloidů závisí na odrůdě máku a na způsobu a místě pěstování. Postupně jich bylo izolováno asi šedesát, nejvíce jsou zastoupeny morfin, kodein, tebain, noskapin, zvaný též narkotin a papaverin. Alkaloidy se zde nevykytují volně, ale většinou jako soli různých kyselin. Morfin je silným analgetikem a tlumí dýchací centrum. Vyvolává euforii a je návykový. Kodein má podobné účinky jako morfin, nepůsobí však na dýchací centrum a jeho euforizující účinky jsou menší. Tlumí kašel působením na centrum kašle v prodloužené míše. Noskapin (narkotin) působí na kašel podobně jako kodein. Papaverin nemá narkotický účinek a nepůsobí na  dýchací centrum. Způsobuje relaxaci hladkého svalstva, proto se používá jako spasmolytikum například při kolikách a střevních křečích, spojených s průjmy.

AGROTECHNIKA MÁKU

Předplodina musí máku zajistit čistý pozemek bez plevelů a dobrou zásobu pohotových živin. Mák nelze zasít po předplodině, která byly ošetřeny herbicidy, na jejichž rezidua je velmi citlivý. Nejvhodnější předplodinou pro mák jsou hnojem hnojené okopaniny, luskoviny a jeteloviny.

Podzimní i jarní příprava půdy by být kvalitní a pečlivá a měla přísně sledovat omezení plevelů.

Podzimní příprava půdy vyžaduje kvalitní hlubokou orbu s předchozí podmítkou a ošetřením půdy proti výdrolu a plevelům. Ve většině případů se neosvědčilo dříve doporučované urovnání povrchu před zimou. Taková půda snadno kornatí, hůře přijímá vláhu a na jaře pomaleji vysychá. Hrubé urovnání povrchu lze doporučit jen na lehkých a vzdušných půdách.

Jarní příprava půdy je jedním z nejdůležitějších cílů je upravit půdu tak, aby při setí nedovolovala zapadnout semenu do příliš velké hloubky. Příliš  hluboko nakypřená půda bývá příčinnou nerovnoměrného, nebo nedostatečného vzcházení rostlin. Pokud je půda příliš nakypřená, doporučuje se převálení válcem.

Půda by měla být nakypřená do hloubky 4 – 5 cm, urovnaná s pevnějším seťovým lůžkem. Příliš jemně připravený povrch není žádoucí, taková půda se snadno slévá a vytváří škraloup, který brání vzcházení rostlin. Kvalitní půdy lze nejlépe připravit vláčením. Takto připravený povrch není příliš jemný, vyskytují se zde hrudky, které by neměly bát větší než 4 – 5 cm. Mohou být dokonce ve prospěch rostlinám při počátečním růstu. Brání kornatění půdy, chrání rostlinky proti chladu a výsušným větrům (FÁBRY et. al. 1992).

Vhodná organizace porostu úzce souvisí s výsevem, musí zajistit optimální růst a vývin jednotlivých rostlin a jejich výborný vzájemný vztah a co největší konkurenci vůči plevelům a jiným nežádoucím vlivům.

Stanovení optimálního sponu, v němž budeme rostliny pěstovat v určitých podmínkách patří k rozhodujícím faktorům ovlivňujícím produkci. Se zvětšující se výživnou plochou vzrůstá počet makovic na rostlině, počet listů, tloušťka lodyhy i počet rostlin. Hmotnost makovic, jejich objem a hmotnost semene  z jedné rostliny se také zvyšuje, avšak průměrná hmotnost jedné makovice se semeny se snižuje. S větší hustotou porostu ubývá výnosu u jednotlivých rostlin, ale celkový výnos z plochy se zvyšuje.

U dnešních odrůd se jako optimální jeví 65 – 70 rostlin na m2. Nejlépe přitom vyhovuje spon čtvercový. Pro dosažení maximálního výnosu je žádoucí co nejvíce velkých a středně velkých makovic, jejichž tvar se co nejvíce blíží tvaru kulovitému. Těchto znaků nelze dosáhnout v nadměrném sponu s malým počtem rostlin, kdy se rostliny silně větví.

Při výsevu máku je třeba vhodně sladit dobu setí, velikost výsevku a způsob setí.

Doba výsevu – závisí na průběhu předjarního počasí. Vysévat bychom měli bezprostředně po přípravě pozemku do vyzrálé půdy, co nejdříve na jaře. Půdní podmínky nám však musí umožnit osivo rovnoměrně rozložit do stejné hloubky. Proto nelze termín výsevu uspěchat na úkor kvalitní předseťové přípravy půdy.

Mák bychom měli vysetý nejpozději do konce dubna. V posledních letech, vyznačujících se mírnými zimami, se osvědčily také podzimní výsevy. Porosty z těchto výsevů jsou mohutnější, rostliny jak v nadzemní části, tak v kořenovém systému dobře vyvinuté. Makovice jsou větší, obsahují více semen a ta jsou velká.

V současné době nemáme k dispozici ozimou odrůdu máku, rezistentní vůči vymrzání a vyzimování, a tak vyséváme jarní či přesívkové odrůdy. Proto je pro zdárný výsledek pěstování rozhodující průběh počasí v zimě a v předjaří. Nejen extrémně nízké teploty, ale i kolísání nízkých a vyšších teplot během dne a noci mohou mladé rostlinky ohrozit. Zdárné přezimování rostlin značně ovlivňuje doba výsevu, ale pro nedostatek zkušeností nelze rezolutně vyhlásit vhodný termín.

Velikost výsevku – by měla být taková, abychom dosáhli optimálního počtu pravidelně rozmístěných rostlin, bez dalších úprav porostu, což závisí na mnoha faktorech. Ukazuje se, že při velmi dobrých podmínkách postačuje výsev 0,8 kg, ale v běžných poměrech vyséváme 1,2 – 1,5 kg/ha meziřádkové vzdálenosti 20 – 25 cm.

Pro usnadnění výsevu malého množství osiva se doporučuje míchat osivo s příměsemi a tak zvýšit jeho celkový objem 1 : 3. Jako příměs se nejčastěji používají semena máku, která se upraží, a tím se zničí jejich klíčivost. Je nutné, aby použitá příměs měla stejnou velikost a hmotnost.

Způsob výsevu – předpokladem rovnoměrného vzcházení máku je mělký výsev do hloubky 1 – 1,5 cm. K setí využíváme univerzální secí stroje s úpravou na setí drobných semen a možností nízkého výsevku, dále speciální secí stroje typu „jetelák“, nebo stroje pro výsev zeleninových semen.

Mák se dá rovněž pěstovat ve dvojkultuře, nebo ve sdružených kulturách spolu s jinými plodinami. Vysévají se buď současně, nebo smíchané s osivem máku do týchž řádků, nebo odděleně mezi řádky máku, nebo napříč.

Mák se často pěstuje s krmnou mrkví, nebo kmínem. V tomto případě vyloučíme použití herbicidů (které mák špatně snáší) protože provádíme kultivaci  kmínu, nebo mrkve. Tyto plodiny vzcházejí cca o 3 týdny později než mák, proto je vhodné použít nějakou značkovací plodinu (ředkvička, hořčice), abychom mohli začít s kultivací dříve (SCHREINER et. al. 1986).

Mák je velmi náročný na živiny. Při výnosu 1,2 t/ha odčerpá asi 60 kg N, 11,3 kg P, 61,4 kg K a 57 kg Ca.  Při hnojení chlévským hnojem, nebo kejdou si musíme být vědomi některých záporných vlivů. Velká vrstva hnoje může vytvořit překážku a narušit tak přístup kapilární vody k semenům a zhoršit podmínky pro počáteční růst rostlin. Kejda zase může způsobit nadměrné zaplevelení porostů obtížnými plevely, jejichž semena se ze sklizeného máku velice obtížně čistí (merlíky).

Hnojení dusíkem musí být velice opatrné, protože porosty přehnojené snadno poléhají, nerovnoměrně a dlouho kvetou a dozrávají. Dusík podporuje rozvětvování rostlin a tím i větší počet makovic na rostlině. Nedostatek dusíku se projeví světle zelenou barvou rostlin, které mají úzké listy a přitisklé ke stonkům.

Draslík a fosfor podporují odolnost rostlin proti poléhání tím, že zvyšují pevnost stonků. Mimo hlavních živin vyžaduje mák i dostatečné množství stopových prvků. Největší nároky má na bór a molybden. Pro dodání těchto prvků jsou nejvhodnější listová hnojiva v 1% koncentraci, tato lze aplikovat spolu s herbicidy, nebo insekticidy (HOSNEDL et. al.).

V letech, která jsou velmi příznivá pro vzcházení rostlin, nebo při zvolení příliš velké výsevní normy jsou vzešlé porosty přehoustlé a vyžadují opravné zásahy na snížení počtu rostlin. Jestliže k nim nepřikročíme, dojde vlivem vzájemné konkurence k částečnému snížení počtu, ale porosty jsou slabé, rostliny jsou příliš vysoké, snadno poléhají a poskytují nízký výnos semene se sníženou kvalitou.

Jedním z možných a jednoduchých způsobů prosvětlení porostů je příčné vláčení. Je nutné s tím začít v době, kdy mají rostliny dva pára pravých listů a podle potřeby jej opakovat, dokud nedosáhneme potřebného množství rostlin.

Další způsob, který nahrazuje jednocení je prosekávání řádků. Husté porosty prosekáváme tak, aby zůstaly málo početné skupinky rostlin, které jsou od sebe vzdáleny asi 15 cm.

Hlavní ochrana proti zaplevelení porostu by měla začít již u předplodiny, kdy je podstatně snazší. Semena máku se konzumují bezprostředně po sklizni, často bez zvláštní úpravy a proto jsou rezidua herbicidů velmi nežádoucí (KOLEKTIV AUTORŮ ČSVTS 1987).

Mezi nejzávažnější choroby a škůdce patří: srdéčková hniloba – fyziologická choroba způsobená nedostatkem bóru, spála máku – objevuje se na slévavých půdách s půdním škraloupem, plíseň maková – objevuje se nejčastěji za deštivého počasí, helmintosporióza máku – nejzhoubnější choroba, sníží výnos až o 80%, krytonosec kořenový – larvy vyžírají chodbičky v kořenech, krytonosec makovicový – larvy vyžírají vnitřní přehrádky makovic a zabraňují tak vývinu semene, mšice maková – saje na všech částech rostlin a ty se pak deformují

Sklizeň máku provádíme ji pokud jsou semena dostatečně vyzrálá a tím odolná proti poškození. Po vysypání z makovice semena ihned mění barvu do světlejšího odstínu, i v tomto období jsou však semena vlhká a vlhkost se mění nejen v průběhu počasí, ale i během dne podle teploty a vlhkosti vzduchu. Proto je nejlépe sklízet v poledních hodinách a podle vlhkosti vzduchu, tobolek a semene upravovat a seřizovat mláticí ústrojí.

Sklizeň přímá – provádí se nejčastěji upravenými obilními kombajny. Zvedneme žací listu tak, abychom usekávali jen makovice s co nejkratšími stonky, mláticí ústrojí rozbije makovici na kousky, tím že vyměníme žaluziové síto za síto se speciálními kruhovými otvory. Sklízíme tak pohromadě semeno i makovinu. Tuto směs dosoušíme a separujeme.

Při tomto způsobu jsou měkká semena vystavena nárazům a tlakům a mohou být snadno poškozena, zvláště nejsou-li plně vyzrálá. Olej se tak dostává v mikrokapénkách na povrch a rychleji žlukne. Semeno ztrácí svoji potravinářskou hodnotu a musí být zpracováno na technické účely. Ekonomika pěstování pak silně poklesne.

Dvoufázová sklizeň – provádí se ve vyšších polohách s větší vlhkostí vzduchu, kde mák dozrává až na počátku září. Nejprve sklidíme makovice a ty po dosoušení vymlátíme a vyčistíme speciální mlátičkou na drobná semena.

zdroj: VFU - MVDr. Markéta Tichá, Ph.D, Ing. Petra Vyzínová, ZF JCU - Prof. Ing. Jan Moudrý CSc.