autumn-fields.jpgautumn-Vines.jpgautumn-agriculture.jpgautumn-cows.jpg

HOŘČICE

HOŘČICE BÍLÁ (Sinapis alba L.) je hlavním druhem u nás pěstované hořčice. Pěstuje se pro potřeby potravinářského průmyslu, jako pícnina, na zelené hnojení a export osiva do zahraničí. Je také medonosnou rostlinou. V lékařství se používá hořčičné semeno od pradávna k přípravě hořčičné mouky, z níž se dělá hořčičné těsto, využívané na obklady k utišení revmatických bolestí.

V potravinářství se semena využívají jako pochutina k výrobě hořčice. Používají se tři základní druhy hořčice. Bílá hořčice, zpracovateli také nazývaná žlutá, je jemnější a méně palčivá, vyrábějí se z ní chuťově méně výrazné typy, mezi něž patří naše hořčice plnotučná. Semena hořčice černé mají ostřejší až štiplavou chuť a používají se k výrobě kremžské hořčice. Nejostřejší je hořčice sareptská, ze které se vyrábějí ostře pálivé hořčice francouzského typu, známé také pod názvem dijonská, orientální hořčice a ve směsi s bílou hořčicí i hořčice kremžská. Celá semena se používají při konzervaci zeleniny, hub, ryb. Mletá semena se někdy používají do směsí pro kořeněná vína. Lístky mladých rostlin se mohou využívat jako zelenina do salátů.

Pro krmení zvířat se hořčice využívá pouze jako pícnina do doby květu, semena se nevyužívají pro vysoký obsah antinutričních látek. Nejvýznamnější z nich jsou sinapiny a glukosinoláty sinalbin a sinigrin, které se vyskytují i v zelené hmotě. Štěpné produkty sinigrinu, allylkyanid a allylisothiokyanát, mohou být pravděpodobně příčinou poruch zdravotního stavu při zkrmování velkých množství brukvovitých pícnin. Tyto poruchy se projevují nechutenstvím, poklesem užitkovosti, poruchami plodnosti a lézemi jater a ledvin. U velmi citlivých druhů, jako je srnčí zvěř, může dojít až ke kachexii a poškození CNS, které mohou vést ke změnám chování. Tyto poruchy jsou pravděpodobně způsobeny kombinací účinků všech škodlivých látek.

Ve výživě lidí se využívá toho, že antinutriční látky v nízkých dávkách mírně dráždí trávicí trakt. Způsobují jeho větší prokrvení, zvyšují žaludeční sekreci a sekreci žluče, a tím podporují trávení a chuť k jídlu. Podporují také srdeční činnost a zvyšují krevní tlak.

AGROTECHNIKA HORČICE

Pro pěstování hořčice jsou nejlepší hlinité půdy. Optimální předplodinou pro ni je cukrovka, ale nejčastěji bývá pěstovaná po ozimé pšenici. Pro velmi rychlý růst, mohutný kořenový systém a pozitivní vliv na půdu se uplatňuje jako významná meziplodina. Semena jsou velmi náročná na posklizňové ošetření, protože mimořádně snadno plesniví. Proto je nutné je okamžitě po sklizni vysušit na vlhkost 10 %.

Podíl hořčice v osevním postupu nemá přesáhnout 12,5 %, včetně plochy  ostatních brukvovitých plodin i meziplodin. S ohledem na háďátko řepné, kde je hořčice bílá hostitelskou rostlinou, nemá součet výměry hořčice a řepky překročit 25 % z plochy, kde tyto plodiny rotují a pěstitelské mezidobí nemá být kratší než 4 roky. S ohledem na fytosanitární hlediska, konkrétně přelety škůdců z řepky či řepice na hořčici a hlavně pak s ohledem na kvalitu semen, není přípustné pěstování tmavosemenných brukvovitých plodin s hořčicí bílou v jednom osevním postupu.

Nejvhodnější předplodinou pro hořčici jsou okopaniny a luskoviny. Přestože zařazení po obilovinách je považováno za nevhodné, je dnes  toto řazení, nejlépe po  ozimých obilovinách, nejčastější.

Hloubka setí má být 2-3 cm. Mírně lepší byly řádky 30-40 cm v porovnání s 20 cm. Tyto výsledky nově potvrzuje Schreier, Štand, Vidlák (1984), kteří v průměru let preferují širší řádky 30 cm, proti meziřádkové vzdálenosti 15 cm.

Na rozdíl od řepky se většina autorů přiklání u hořčice bílé či jiných jarních brukvovitých olejnin k vyšší normě výsevu, která by zajistila kolem 200 rostlin na 1 m2. Tomu odpovídá podle vzcházivosti výsevní norma 6-12 kg osiva hořčice bílá na 1 ha, tj. 1-2 mil. klíčivých semen na hektar. Při výsevech po agrotechnické lhůtě činil vhodný výsevek 12 kg na 1 ha. Pro provozní účely je možno doporučit výsevek v rozmezí 8-10 kg na 1 ha při HTS 6-7 g.

Proti plevelům je možné aplikovat pro povolené herbicidy.

Zásoba živin v půdě by měla být pro hořčici alespoň 60 mg P, 130 mg K a 60 mg Mg na 1 kg půdy. Pro dosažení vysokých výnosů na úrovni 2 t semen na 1 ha doporučují Vašák, Fábry, Zukalová (1984) vedle dříve uvedených požadavků na rajonizaci a agrotechniku úroveň 95 kg P205 a 95 kg K20 na 1 ha. P a K hnojiva se zaorávají na podzim.

Orba pro hořčici je střední až hlubší, nejlépe na 20-27 cm. Půda se ponechává přes zimu v hrubé brázdě. Na jaře co nejdříve smykujeme a vláčíme. Při předseťové přípravě se nesmí rozbít drobtovitá struktura. Dusík, případně i v kombinaci s P, K hnojivy, se dodává při předseťové přípravě. Ochrana proti plevelům je většinou založena na předseťové aplikaci herbicidu. Hlavními pleveli v hořčici je svízel přítula, v některých oblastech i pohanka svlačcovitá.

Základní podmínkou pro využití produktivity hořčice bílé je včasný termín výsevu, to je období setí jarního ječmene. Zpoždění výsevu o 21-25 dnů proti agrotechnické lhůtě snižuje při meziřádkové vzdálenosti 30 cm výnos o 41,7-50,4 %.

Dusík se aplikuje při předseťové přípravě. Zpravidla se používá kombinované hnojivo NPK v dávce 0,5 t hnojiva na 1 ha a zbylý dusík se dodá ve formě síranu amonného. Slabé porosty je možno při výšce do 20 cm dohnojit 20 kg N v ledkové formě.

V pokusech Schreiera, Štanda, Vidláka (1984) se osvědčilo zvýšení úrovně N výživy z 60 na 90 kg.ha-1 při dělené aplikaci. V předseťové dávce se používá 60 kg N a ve fázi 4-5 listů se hnojí 30 kg N.ha-1. Osvědčila se i dávka 120 kg N.ha-1 rozdělená na 80 kg před setím a 40 kg ve fázi 4 listů a to nárůstem výnosu o 8 %.

Ze závažných škůdců jsou porosty hořčice poškozovány v období vzcházení dřepčíky, ve fázi butonizace blýskáčkem řepkovým, v období žlutých poupat až kvetení pilatkou řepkovou. Možnosti ochrany uvádí metodická příručka na ochranu rostlin. Prahy škodlivosti lze převzít z údajů platných pro ozimou řepku.

Pro odstranění rizika snížení výnosů, ale především kvality v důsledku poléhání a nevyrovnaného zrání s ohledem na výskyt zašedlých semen je u hořčice velmi nadějné používání regulátorů růstu.

Hořčici bílou sklízíme v plné zralosti přímou kombajnovou sklizní.

I přes nepukavost není vhodné sklízet přezrálé porosty, neboť v důsledku dešťů dochází ke zhoršení barvy semen – zašednutí. To způsobují podle našich předběžných zjištění houby z rodu Aspergillus a to v případě, že se hořčice sklízí opožděné, nebo dozrává za deštivého počasí. Dedikace přípravkem Reglone (4 l.ha-1) přinesla mírné zvýšení výnosu i čistoty semen.

Hořčici sklízíme obdobně jako řepku na co nejvyšší strniště při snížení otáček mláticího bubnu na 800 za minutu. Sklizeň zahajujeme při vlhkosti semen 15 %, když podíl semen se zelenými dělohami je 5 %. Semeno je nutno okamžitě po sklizni sušit, neboť je citlivější k naplesnivění, než-li řepka.

zdroj. ZF JCU - Prof. Ing. Jan Moudrý CSc., VFU - MVDr. Markéta Tichá, Ph.D, Ing. Petra Vyzínová

DESIGNED BY A4JOOMLA - POWERED BY MDJAY
TOPlist